O víkendu 11.-13. října se odehrála celostředisková výprava, která je každoroční tradicí střediska. Ani tento rok nebyl výjimkou, a tak se benjamínci, světlušky, žabičky a vlčata vypravili na skautskou základnu Mentaurov, která se nachází nedaleko města Litoměřice.

Akce byla situovaná do pohádky “Jak vycvičit draka”. Cílem bylo pomoci Škyťákovi zachránit dračí vejce, která byla ukradena. Děti proto musely stopovat draky, hledat dračí zlato, uvařit dračí čaj, prokázat svou zdatnost na dračí olympiádě a sestavit papírového draka. Potom, co děti tyto náročné úkoly dokázaly překonat, musely najít samotná vajíčka. Úkol to nebyl lehký, ale nakonec se to dětem podařilo a mohly jet domů s hřejivým pocitem na duši ze záchrany dračích mláďat a spoustou skvělých zážitků.

Toto všechno si děti mohly užít díky všem skvělým vedoucím a skvělé kuchyni, která dětem neumožnila mít hlad.

Prvních 14 dní léta, stejně jako již pěknou řádku let, strávily oddíly Amazonek, Surikat a Vlčího dolu ze skautského střediska „Willi“ Líbeznice v malebných meandrech řeky Ploučnice v lesích poblíž Hradčan u Mimoně. Letos se účastníci přenesli do sedmi indiánských kmenů (ohnišť) – „Očéthi Šakówin“. Pro indiánské kmeny bylo připraveno mnoho naučných i hravých programů jako například pletení lapačů snů, každodenní indiánské seance, inipi, budování pece, výroba totemu, náhrdelníků a náramků, čelenek, výstavba lapače vody nebo také péče o zahrádku. Nabitý indiánský program doplňovalo skautské vzdělávání, všemožné hry – mezi nejoblíbenější patří boj o totem, rozdělávání ohňů, práce se dřevem apod. Významným táborovým vrcholem byl – a vždy je – slibový oheň, kde se naše řady rozšířily o několik nových světlušek, vlčat a skautů. Naši indiáni si se vším poradili skvěle. Čekaly na ně nástrahy v podobě ducha smůly, „lovení“ vlastní večeře nebo hledání náčelníka Zmatené hlavy.

Tábor utekl jako voda. Sám za sebe musím podotknout, že velký dík patří nejen účastníkům tábora, bez kterých by tábor nebyl táborem, ale hlavně všem vedoucím a praktikantům, kteří se na přípravě a realizaci (nejen) našeho tábora podílejí, za snahu, kreativitu, množství práce, jež s sebou příprava tábora nese, ale co je nejdůležitější, za jejich čas. Pro každého vedoucího je – dovolím si říct – radost vidět nadšené dětské tváře, ve kterých se na konci tábora odráží nadšení z velmi silného zážitku, jako je skautský tábor, ale zároveň smutek z toho, že ty dva týdny jsou ty tam. Všichni se již teď těšíme na další skautský tábor a mnoho a mnoho skautských akcí před ním.

  Rok 2023 je pro líbeznické skauty velice významný. Nese se v duchu výročí sta let od založení celého střediska, protože dne 28. 4. 1923 líbeznický rodák jménem Vilém Fromm spolu se svými skautskými bratry zakládá 1. skautský oddíl v Líbeznicích.

  Sto let je dlouhá doba. Když se ohlédneme v čase do dob našich bratrů zakladatelů, svět vypadal odlišně. Ačkoliv byla jiná doba, historické události spojené např. s válkou a totalitními režimy (kvůli nimž byla skautská činnost 3x zakázána) na skauting vrhly svou sílu. Ale i přes všechny změny a události uplynulých 100 let je krásné, že myšlenka skautingu se zachovala a my letos stejně jako roky předešlé – můžeme pozorovat další generace mladých odrůstajících skautů, kteří s myšlenkou lorda Badena Powella zanechávají svět o trochu krásnější, než jaký byl, když na něj přišli. Všechny tyto skutečnosti jsme si letos mohli připomenout o víkendu 11-12. listopadu 2023 v multifunkčním centru na Chrupavce, kde jsme oslavili tyto kulatiny.

  Jak lépe oslavit toto jubileum, než skautskou výstavou a společně stráveným časem. Pro veřejnost byla připravena vnitřní i venkovní expozice, kde byla k vidění replika skautského tábořiště podobající se tomu v Hradčanech u Mimoně, kde každoročně trávíme nezapomenutelné letní dny. Návštěvníci tak mohli venku nahlédnout do srdce skautského života skrze indiánské teepee, podsadové stany, polní kuchyň a ostatní nezbytné zázemí pro život v přírodě. Vnitřní výstava se nesla v duchu vzpomínkových fotografií napříč celou líbeznickou skautskou historií. Nechyběla časová osa, která promítla skutečnosti, se kterými se skauti (a nejen skauti) museli během uplynulých sta let potýkat. Dále také výstava skautských šátků ze všech koutů světa, ale i z českých skautských akcí a skautské doplňky ukázali rozmanitost skautského hnutí. V klubovnách skautů byly k nahlédnutí kroniky, skautské odznaky a nášivky.

  Celý víkend byl nabitý programem. Sobotní ráno bylo odstartováno tradičním nástupem, vztyčením vlajky a skautskou hymnou. Poté se masa skautů a návštěvníků odebrala průvodem po Líbeznicích. Jakmile zazněly poslední rány do bubnu, poslední hvízdání píšťalky a všichni se shromáždili na plácku vedle zdravotního střediska, obdrželi líbezničtí skauti od obce dar – skautskou lavičku, za kterou ještě jednou moc děkujeme. Sobota byla věnovaná zajímavým přednáškám, které započaly historickým výkladem o středisku Willi Líbeznice, přenesly se na vyprávění o celosvětovém skautském setkání v Jižní Koreji a dostaly se až po diskuzi s historiky a pamětníky navázanou na promítání filmu – Skauti bez lilie. Neodradila nás ani nepřízeň počasí, a proto se každý, kdo měl odvahu a trochu skautského ducha mohl účastnit skautských disciplín po našem improvizovaném tábořišti! Pro všechny byl během dne připraven nefalšovaný kotlíkový guláš a teplý čaj. Večer rozezněly halou na chrupavce tóny hudebních nástrojů v podání 3 kapel s účastníky z našich řad. Milovníci akustických kytar a plápolajícího ohně se večer mohli ohřát u táboráku a posilnit se špekáčkem. Celý víkend (a ještě několik dní poté) byla možnost účastnit se hry po Líbeznicích. Ta vzala všechny odvážlivce na místa, kde se psala skautská líbeznická historie. Mysleli jsme i na ty nejmenší návštěvníky a pro ně jsme měli nachystaný dětský koutek a program.

  Střediskem Willi Líbeznice prošla za uplynulých sto let velká řádka členů. Každý zde zanechal nebo i současně zanechává odkaz, ať už v každodenní činnosti vedením oddílů, v přípravách akcí či výprav nebo jakkoliv jinak tím že je a šíří poselství skautingu. Jsme rádi, že jsme mohli oslavit toto výročí ve velkém stylu. Zavzpomínat, vyslechnout si zajímavá témata, pobavit se a strávit příjemný víkend v kruhu skautů a přátel skautingu. Veškerá dobrovolná činnost je totiž nakonec odměněna tím nejlepším – dobrým a hřejivým pocitem.

  Tímto moc děkujeme všem těm, kteří se na oslavách nebo na jejich přípravách podíleli jakýmkoliv způsobem nebo se s námi spojili alespoň myšlenkami na dálku. A samozřejmě velký dík patří všem těm, kteří se přišli osobně podívat. Na závěr snad jen říci to, že přejeme našemu středisku všechno dobré a těšíme se na tu další stovku.

  Anna Dvořáková "Sluníčko"

 Na letní tábor v Hradčanech se všichni moc těšíme. Je to nádherné místo uprostřed lesů na břehu řeky Ploučnice, kde nás vítají vysoké borovice a výhledy na skály na protějším břehu. Letošní druhý turnus tábora líbeznických skautů v Hradčanech probíhal poněkud jinak než předchozí roky. V termínu od 15. do 29. července 2023 se tábora již tradičně účastnila děvčata z oddílu Štik z družin Klubíček a Labutí a dále kluci z oddílu Stopařů. Novinkou ale bylo, že jsme s sebou na prvních pět dnů vzali i benjamínky, což jsou děti ve věku 5–7 let z družin Broučků a Veverčat, aby si vyzkoušeli, jak se táboří v lese pod stanem, bez maminek a tatínků. Všichni benjamínci byli moc šikovní a statečně zvládli táborový život, například spát ve stanu se svým kamarádem, umýt si ešus po jídle ve dřezu sám a bez myčky, dojít si večer potmě do kadibudky na záchod jen s baterkou, vykoupat se ve studené Ploučnici a mnoho dalších činností, které nejsou doma úplně běžné. Benjamínci měli svoji táborovou hru na téma „Skřítci“, ke které si vyrobili a namalovali špičaté čepičky s krásnými bambulemi. Učili se pomáhat v kuchyni, jezdili na lodích na Ploučnici, vyzkoušeli si tábornické dovednosti, například řezání pilou a štípání dřeva či výrobu táborových staveb. Nejvíce je ale bavilo sbírání borůvek. Z těch pak vyráběli kouzelné lektvary, které prodávali vedoucím za drahokamy.

 Ostatní děti měly táborovou hru na téma „Starobylé antické město Allesys“ na motivy Atlantidy. Byly rozděleny do tří družin a nejprve budovaly město, stavěly nové domy (přístřešky z přírodních materiálů) a plánovaly velkou oslavu ke 100. výročí města s divadelním představením, kde každá družina převedla své vystoupení. Vyrobily i velké akvadukty, díky kterým ale do města začalo proudit moc vody a zároveň se pod tíhou mnoha staveb město začalo potápět pod vodní hladinu. Katastrofu způsobily nejen akvadukty, ale i honba za majetkem a touha obyvatel chtít stále víc. A tak jsme pak zachraňovali z města, co se dalo, knihy, cenné svitky a nakonec i sami sebe. V závěru hry napsala každá družina zprávu pro další civilizace, proč k této katastrofě došlo, aby se z toho budoucí generace mohly poučit a nedělaly stejné chyby, a hodila ji v láhvi do řeky.

 Kromě táborové hry se děti učily, jak přežít v přírodě, ošetřit drobná zranění, zorientovat se podle mapy nebo jak vyrobit vázanou stavbu – tedy jen s provázky bez pomoci hřebíků, například žebřík nebo sušák na prádlo. Také plnily skautské odborky, především táborníka a plavce. Jedním z bodů odborky plavec je například uplavat 15 metrů v oblečení a v botách, což se nedá provést během roku v bazénu, takže tento bod plníme vždy na táboře s těmi, kdo si na to troufnou. Je to vlastně takový trénink pro případ, že byste spadli do vody v oblečení.

 Ve druhé polovině tábora jsme měli jako velkou adrenalinovou atrakci vysokolanové překážky, o kterou se zasloužil jeden z našich vedoucích Lachtan za spolupráce několika roverů ze dvou severočeských skautských středisek. Vyrobili nám tři překážky uvázané asi v osmimetrové výšce v korunách borovic. Byla to velká výzva pro všechny děti, ale i rovery a dospělé. Kdo se nebál, mohl si to vyzkoušet. Každý dostal úvazek, helmu a byl jištěn lanem, aby z té výšky nemohl spadnout a ublížit si. Nejnavštěvovanější byla překážka, kde jste museli přejít po laně mezi dvěma stromy a na konci se odrazit a skočit na velký pytel přivázaný asi dva metry od lana, na kterém jste stáli.

 V okolí našeho tábora byly u Ploučnice ještě další tři tábory, což některé naše táborníky naladilo tak, že si chtěli vyzkoušet přepadnout jeden z nich. Domluvili se tedy s vedoucími z tábora skautek z Turnova na přepadu. Zúčastnili se ho starší skauti a skautky s jedním vedoucím. Tři probdělé hodiny uprostřed noci s pozorováním cizího tábora nakonec přinesly kýžené vítězství v podobě ukradené vlajky a sekerky. Tu potom druhý den slavnostně donesli zpět turnovským skautkám na jejich nástup, aby měly ráno co pověsit na stožár.

 Nejhezčí zážitek z tábora je pro každého trochu jiný. Pro někoho je to puťák s přespáním v hradčanských stěnách, pro někoho večerní táboráky s kytarou, noční výsadek či indiánská sauna roztopená kameny z ohně. Také určitě budeme vzpomínat na food festival s jídly vařenými v kotlíku na ohni, kde byly nejvíce oceněny noky se sýrovou omáčkou a kopřivovým salátem od červené družiny nebo výborné domácí vdolky od naší kuchařky Vendulky

 Letošní tábor s malými i většími účastníky se opravdu vydařil, a to hlavně díky partě vedoucích, kteří dobrovolně a zdarma věnují svůj čas přípravě a práci na táboře, včetně dvou zdravotnic a kuchařky. Patří jim za to obrovský dík, protože bez jejich chuti a nadšení by se žádný tábor nemohl konat.

 Národní skautské jamboree byla největší skautská akce od roku 1931, která se konala na letišti v Hradci Králové o prodlouženém květnovém víkendu. Jamboree = velké skautské setkání na národní nebo mezinárodní úrovni. Na jamboree jsme vyrazili z Líbeznic jako jediný oddíl, a to plný Amazonek.

 Zahájení největší skautské akce proběhlo krásně se vztyčením státní vlajky a společným zpíváním skautské hymny. Program na národním skautském jamboree byl zaměřen na plnění skautských stezek, odborek a seznamování s jinými skauty a skautkami z celé České republiky. Mě konkrétně zaujal program o džínách. Dozvěděli jsme se, jak se pěstuje bavlna, kde se tká plátno a jak se džíny barví.

 Hned první den po příjezdu jsme se hromadně vydali na cestu do Hradce Králové. Ve městě jsme měli program na seznámení s jinými skauty a skautkami. Jeden z programů byl na téma zašifrovaných zpráv. My (modré Amazonky) jsme dostaly zašifrovanou zprávu v morseovce, ale po vyluštění zpráva nedávala smysl. Po chvíli se k nám dostavili kluci, co zprávu zašifrovali, a sdělili nám klíč, který nám zapomněli říct předtím.

 Další zajímavý program byl ve sportovním stadionu od IZS – tajemství záchranných operací. Zde bylo k vidění vyprošťování člověka z auta při bouračce a práce policejního psovoda. Dále jsme si mohli vyzkoušet pobyt v zakouřeném prostředí od místních hasičů, opičí dráhu, přiřazování značek, házení hadicí nebo resuscitaci.

 V sobotu byla v plánu „velká hra“, na kterou jsme všichni měli mít připravena modrá trička. Hra, o které jsem si myslela, že je celodenní, byla plánovaná nakonec jen cca na hodinu. Hra byla dobrá. Klasickým losováním „kámen–nůžky–papír“ jsme vyhráli plast, s plastem jsme běželi, a to buď savanou s tygry (dospělí vedoucí), nebo džunglí. Savanu jsme museli proběhnout, aniž by nás chytil tygr. Pokud nás tygr chytil, museli jsme odevzdat plast a vrátit se zpátky. Džungle byla překážková dráha bez jakéhokoli nebezpečí tygrů. Byla hodně přeplněná a cesta trvala dlouho. Pokud jste nechtěli přijít o plast, tak to byla jediná volba. Poté co jste se s plastem dostali jakýmkoli způsobem dál, čekala na nás kvízová otázka. Pokud jste odpověděli správně, dostali jste místo plastu hrášky (peníze). Za hrášky jsme si mohli koupit dopravní prostředek a tak jsme pokračovali dále, abychom mohli společně sbírat vodu.

 V neděli jsme měli dopropark = volnější program. Já a ostatní modré Amazonky jsme skoro celou dobu byly na aerobiku. Naučily jsme se skákat salto a kotoul letmo. Také byla možnost zajít na venkovní laser game, famfrpál, vyfukování velkých bublin a spousty dalších zajímavých aktivit.

 Každý večer se konal koncert a bylo možné si zajít do kina, čajovny nebo na přednášky. Zahrál například Michal Horák, kapela Propadleek, Stay-J a spousta dalších. Největší ohlas měl Michal Horák (já osobně jsem byla ve druhé řadě). Během pobytu na národním skautském jamboree bylo možné vyluštit detektivku či si zahrát bingo. K dispozici byl i junshop, čajovny, kavárny, skautské muzeum, galerie a všechny možné další stánky. Myslím, že jamboree si všichni užili.

 V sobotu 11. března se u nás v obci stalo něco neobvyklého, v hale Na Chrupavce proběhlo setkání nejrůznějších osobností kulturního, politického nebo sportovního života. Tato akce byla o to zajímavější, že se setkaly osobnosti, které by se v reálném životě potkat nikdy nemohly, jelikož je od sebe dělí několik desetiletí, dokonce i století. A co to vlastně bylo za událost? Maškarní ples celebrit. Na tuto akci pořádanou Skautským střediskem Willi jsme čekali dlouhé tři roky od maškarního plesu posledního, který se konal v roce 2020. V dalších letech překazila plány na jeho uskutečnění omezení kvůli koronaviru, a tak se na letošní ročník každý o to více připravil, což bylo vidět na kvalitě masek a nápadů na převleky, ve kterých návštěvníci plesu přišli.

 A tak jsme mohli vidět například skupinu ZZ Top, Boženu Němcovou, Michala Davida, Naďu Urbánkovou, Freddieho Mercuryho, Lady Gaga, monackého knížete s manželkou, skupinu Lunetic nebo Marilyna Mansona. Navštívil nás i Jiří Suchý, Charlie Chaplin, Mr. Bean, Dan Nekonečný, Johnny Depp, Bruce Willis, David Gahan, ale také strýc Matúš se strýcem Jurem ze seriálu Slovácko sa nesúdí. Potom také Tomáš Garrigue Masaryk nebo Magdalena Dobromila Rettigová.

 Celkové množství masek bylo daleko bohatší a bylo se v zaplněné hale Na Chrupavce opravdu na co dívat. A kdo chtěl, mohl si s sebou odnést domů na památku fotografii z fotokoutku Funbox. Součástí akce byla bohatá tombola s hlavní cenou, uzenou šunkovou kýtou, a také soutěž o nejlepší masku. A jaký byl výsledek? V kategorii sportovec byla nejhezčí maskou představitelka Evy Samkové Adamczykové, v kategorii politik potom Gaius Julius Caesar, v hercích představitel Johna Travolty, v hudbě se nejvíce líbila skupina KISS a v kategorii ostatní Albert Einstein.

 Maškarní ples uběhl jako voda a podle reakcí návštěvníků se více než vydařil. Byl místem společných setkání s přáteli a příjemně stráveného večera.

 Něco starého končí... ale nové bude začínat. V letošním roce slaví ročníky narozené v roce 1968 krásných 54 let a příští rok je čeká půlkulaté jubileum. Toho se však nedočká jedna líbeznická dáma. Skautská chata v Areálu zdraví.

 Málokdo ví, jaká je vlastně historie této budovy, kde se v Arču vlastně vzala. Vysvětlení je ale poměrně jednoduché. Při obnově skautingu v období pražského jara v roce 1968 vyvstala potřeba se někde scházet, mít kde konat skautské schůzky. Původní klubovnu, o něco dále, v Plickově zahradě, totiž tehdejší Místní národní výbor Líbeznice v roce 1960 nařídil zbourat. Bylo zahájeno jednání s vedením obce s cílem získat náhradu za zbouranou klubovnu. Za přispění tehdejší Okresní rady Junáka a částky, která byla získána od MNV, byla nashromážděna potřebná suma, která umožnila objednat montovanou chatu typu „Nataša“ u dřevařských závodů Praha. Tu následně zakoupil Místní národní výbor za cenu 23 700 Kčs.

 Po dohodě s MNV započaly 13. července terénní úpravy pro stavbu nové skautské chaty na obecním pozemku v budoucím Areálu zdraví. Stavba samotné chaty na připravené základy, ve kterých byly použity také kolejnice ze zrušené vlečky „Mratínky“, začala v říjnu 1968. Probíhala svépomocí, většinou o víkendech, a dokončena byla 8. února 1969.

 Klubovny si ale skauti mohli oficiálně užívat necelé dva roky. Třetí zákaz českého skautingu měli na svědomí, stejně jako ten druhý v roce 1948, opět komunisté, kteří po invazi vojsk Varšavské smlouvy zakázali v roce 1970 skautům činnost. Chata byla vrácena obci a za normalizace občas využívána místní pionýrskou organizací. Její terasa potom při komunistických projevech při oslavách 1. máje.

 Naštěstí ne dlouho po sametové revoluci skauti v Líbeznicích 22. února 1990 obnovují svoji činnost a klubovna zase ožívá. Nově vzniklý Obecní úřad Líbeznice ji poskytl skautům k neomezenému užívání. Narůstá také zájem dětí vstoupit do Junáka a naučit se žít podle skautských zákonů. Co však nenarůstá, to je prostor původní skautské klubovny a Areálu zdraví. Po dokončení haly Na Chrupavce v roce 2016 se skauti v listopadu začínají stěhovat do nových prostor ve žluté apsidě sportovní haly. „Stará dáma“ v Areálu zdraví osiřela halasem junáků a stala se jen prostorem pro skladování skautských věcí. Její zázemí a pódium alespoň ožívaly při každoročních společenských akcích, jako jsou pálení čarodějnic, country večery nebo rockový Mammutfest. Ale skautská chata už to prostě nebyla.

 Možná to bylo symbolické vzhledem ke komunistickým zákazům junácké organizace, ale v pondělí 7. listopadu 2022, přesně 105 let od bolševické revoluce v tehdejším Rusku, se ozval bublavý zvuk motorů bagru a nákladních vozů a skautská chata pomalu, ale jistě začala mizet z povrchu zemského…

 Ačkoli na místě skautských schůzek v Areálu zdraví vznikne budova s jiným účelem (nové sociální zázemí pro celý areál včetně prostor pro kavárnu, saunu či jiné komerční využití podle projektu Ateliéru M1 architekti), díky nové klubovně Na Chrupavce se odkaz skautingu naplní: „Jeden osud se uzavře, skauting bude žít dál.“

 Třetí turnus letošních skautských táborů v Hradčanech se konal od 23. července do 6. srpna 2022 a zúčastnil se ho oddíl Stopařů a Štik s družinami Klubíček, Labutí a Vážek. Do Hradčan se všichni moc těšíme, na naše kouzelné tábořiště u řeky Ploučnice uprostřed hlubokých lesů. Počasí nám letos přálo, tak jsme si užívali i koupání ve studené Ploučnici. Každý den jsme mohli pravidelně pozorovat, jak po Ploučnici proplouvá rodinka labutí a dvě rodinky kachen a krmí se v zatáčce u tábora zralými ostružinami. Na táboře si všichni vyzkoušeli tábornické dovednosti, jako je řezání a sekání dříví, rozdělávání ohně, vaření či spaní ve stanu a v týpí. Při výpravě s přespáním mimo tábor přespala mladší děvčata pod širákem, ti starší pod skalním převisem. Přitom pozorovali hvězdy a nádherný východ a západ slunce z Hradčanské vyhlídky. Během tábora jsme plnili různé skautské zkoušky a odborky, například kuchaře, hvězdáře, plavce či rukodělkáře, a světlušky si plnily výzvu Tři kapky rosy. Slavnostní táborák byl letos trochu napínavý, protože jsme do poslední chvíle nevěděli, jestli se uskuteční. Dopoledne pršelo a podle předpovědi počasí se i k večeru měla přihnat bouřka s lijákem. Naštěstí nás déšť s bouřkou minul a táborák měl opět svoji nezapomenutelnou atmosféru, především pro všechny, kdo vyslovovovali svůj skautský, světluškovský či vlčácký slib.

 Kromě pobytu na tábořišti jsme se vydali i na výlet vlakem do Benešova nad Ploučnicí podívat se na zámek a navštívili jsme i zdejší vyhlášenou cukrárnu. Celým pobytem nás provázela celotáborová hra na téma „Dobrodružství ve filmech“, takže skoro každý den jsme se ocitli v jiném filmu. Zkusili jsme si na vlastní kůži například ztroskotání Titaniku na kánoi v Ploučnici, jaké to je, být „sám doma“, tedy bez vedoucích v táboře, potkat při noční bojovce Leontýnku z Ať žijí duchové či si uvařit výborný oběd za pomoci krysáka Remyho z Ratatouille. Tábor se mohl uskutečnit jen zásluhou týmu vedoucích, bez jejichž nadšení by to nešlo. Velkou posilou ve vedení tábora byli letos roveři z družiny Stok. Všem vedoucím a kuchařkám patří veliký dík za jejich obětavost a pomoc, neboť to dělají jako dobrovolníci a ve svém volném čase.

 Prázdniny se nám překulily do své druhé půle a tábory líbeznických skautů jsou u konce. Tím úplně prvním a zároveň nejpočetnějším byl tábor oddílů Amazonek, Surikat a Vlčího dolu, který osídlil půvabné tábořiště v meandru řeky Ploučnice v blízkosti osady Hradčany u Mimoně na první dva týdny července. Sjeli jsme se v celkovém počtu skoro 60 kluků a holek a téměř 20 dospělých vedoucích, tato čísla dokazují stále rostoucí zájem o skauting, který lze sledovat celorepublikově. Věděli jste, že česká skautská organizace Junák – český skaut, z. s., se řadí mezi nejrychleji rostoucí skautské organizace v Evropě?

 Skauting nás zkrátka baví, a to v celé své kráse. Vyzkoušeli jsme si celou řadu dovedností, které se v přírodě rozvíjejí mnohem snadněji než ve městě, jako je příprava dřeva, vaření na ohni, ošetření drobných poranění, přežití bez elektřiny apod. Poznávali jsme přírodu i sami sebe. Učili jsme se spolupráci, zodpovědnosti a samostatnosti. Pro některé z nás byl letošní tábor úplně první příležitostí nabýt samostatnosti a obejít se bez rodičů, pro jiné to byla možnost plnit výzvy, které již vyžadují samostatnosti velkou porci, například Tři bílé tesáky, Tři kapky rosy, Tři orlí pera či všelijaké odborky. Pro někoho se letošní tábor stal nezapomenutelným díky složení světluškovského, vlčáckého nebo skautského slibu.

 Všechny nás pohltila etapová hra, která byla inspirována Tolkienovým Hobitem. Trpaslíci se spolu s Bilby Pytlíky (bylo jich celkem osm) vydali na cestu tam a zase zpátky. Museli získat zpátky ukradené poníky, uprchnout z elfího vězení, dostat se tajně do Jezerního města, obelstít draka Šmaka, najít arcikam a nakonec se utkat v bitvě pěti armád. Naštěstí jim v tom pomohl Glumův „milášek“, tedy prsten moci, který si každý účastník odvezl domů jako pozvánku na příští tábor.

 Domů jsme se vrátili unavení, špinaví, ale šťastní a plní zážitků. Všichni už se těšíme na září, až se zase uvidíme a společně se vrhneme do skautské činnosti, která za rok znovu vyvrcholí táborem. Všem vedoucím patří velké poděkování za jejich dobrovolnickou práci a celoroční nasazení.

 Jako i roky předchozí jsme se i letos my, skauti z Líbeznic, Stoky a Štiky, rozhodli podniknout výpravu na běžkách. Jiné to tentokrát mělo být tím, že běžky raději necháme doma kvůli averzi některých účastníků k tomuhle dopravním prostředku a tentokrát zkusíme sjezdovky a snowboardy. Do poslední chvíle jsme ani nevěděli, jestli budeme moct odjet, situaci komplikovalo mnoho aspektů. Týden poté, co jsme se dozvěděli, že nakonec opravdu budeme moci vyrazit, jsme se sešli na nádraží v počtu větším, než jsme očekávali, a naše cesta mohla započít. Přímý vlak nás odvezl až do Tanvaldu, kde jsme na půl hoďky vymrzli, pak nasedli do autobusu a vystoupili těsně u naší chaty. Byla tma – skvělá výmluva pro to, nikam už se nevydávat a zařídit si vlastní zábavu na chatě. Zpívali jsme, povídali si a udělali si celkově večer podle vlastních představ. Sobotní ráno, ač jsme vstávali docela brzy, proběhlo klidně, nasnídali jsme se a všichni se vykopali z chaty nad moje očekávání bez větších komplikací a mohli jsme vyrazit na svah. Jezdilo se krásně, počasí bylo téměř ideální a na svahu byli kromě nás asi jen další čtyři lidé. Samozřejmě jsme dělali občasné přestávky v bufetu a odpoledne se pár skautů zúčastnilo místních závodů – 10. ledovcové rallye. Všechny tři stupně vítězů, co se týče závodu na snowboardu, obsadily naše holky a špatně si nevedl ani náš vedoucí ve sjezdu na lyžích za muže, ten skončil na druhém místě. Na chatě nás čekal ohřátý gulášek, který si my umíme vychutnat vždycky, obzvlášť když jsme se unavení vrátili ze zimy. Následoval dlouhý a zasloužený odpolední klid. Co se večera týče, ten už podle našich představ úplně nebyl – vedoucí se nás rozhodli potrápit noční hrou. Vyšlapali jsme celou sjezdovku nahoru a tam jsme dostali úkol získat zlato, které se mělo nacházet asi kilometr od místa, kde jsme se rozešli. Problém byl, že nás u toho nikdo nesměl vidět, aby nám zlato nevzal. Svícení na cestu tedy nepřipadalo v úvahu. Nebudu zapírat, že jsme byli trochu nevrlí, když jsme se štrachali zasněženým kopcem nahoru. Odměnou nám byl následný sestup, váleli jsme sudy nebo prostě sjížděli celou sjezdovku po zadku. Jak se říká, všechno končí dobře, nebo tak to aspoň říkáme my. V neděli už jsme jen příkladně uklidili chatu, zabalili si všechny věci a příjemně unaveni odjeli domů.

 Nejdříve jsme se sešli na hlavním nádraží v Praze, odkud jsme vyrazili vlakem, který mířil směrem Čimelice. Cesta trvala něco přes dvě hodiny. Vlak vyšperkovaly šátky všech druhů a smějící se děti. Jakmile jsme dorazili na místo, šli jsme asi necelý kilometr, než jsme dorazili do ubytovacího komplexu. Rozdělili jsme se do skupinek po osmi a šli se ubytovat. Následně jsme hráli hru, abychom se představili, a také se dozvěděli o službě v kuchyni, která byla povinná pro všechny účastníky podzimního tábora. Celý tábor se nesl v duchu televizních stanic, takže jsme byli rozděleni náhodným losováním, něco na způsob šťastných deset. Bylo celkem šest týmů v barvách černé, žluté, bílé, modré, červené a zelené. Každá televizní stanice si později vymyslela svůj název, logo a text (například Správnou cestou jít a jen kvalitní být. Tv Kvalita). Každý den nás čekal úplně jiný program, například hra „Tanky“ či „Boj o Totem“. Jeden den jsme vyrazili zkoumat trasu mimozemšťanů a zkusit je přivolat na planetu Zemi. Mimo jiné pod to spadalo jít celou cestu pozpátku a hledat určité indicie. Závěrem jsme si nechali napsat vzkaz od kolemjdoucího na balonky, kterými jsme společně ozdobili strom – jako dar pro jejich příchod. Pak jsme to celé uzavřeli na placu před sběrným dvorem, kde jsme křídami pokreslili, jak to u nás na Zemi vypadá a co bychom jim chtěli vzkázat. Pomalu, ale jistě nám tak přicházel poslední večer tábora, na který jsme se všichni tvrdě připravovali – na Galavečer. Naši vedoucí se přestrojili za číšníky pětihvězdičkové restaurace a obsluhovali nás jako dámy a pány. Na stůl bylo umístěno několik chodů společně s přivítacím drinkem. Závěrem Galavečeru se blížilo to, na co jsme se těšili všichni nejvíc. Každá televize měla vylosovaný žánr, na který si měla připravit scénku ke Galavečeru (reality show, soutěž, zprávy…). Všechno to byly opravdu povedené scénky, ale vítěz mohl být jen jeden a tím se stala TELEVIZE ZNOVA! Večer si všichni moc užili a následující ráno se začalo balit na cestu domů. Když měli všichni zabaleno, hráli jsme různé hry nebo jsme také mohli vypomoct v kuchyni. Snědli jsme výbornou polévku a poté jsme vyrazili na vlak, který byl neskutečně přeplněný, ale vrátili jsme se domů všichni veselí, plní zážitků a zdraví. Myslím, že můžu mluvit za všechny, když řeknu, že jsme si to pořádně užili!

 Náš „amazončí“ den jsme zahájily 18. září 2021 okolo 10. hodiny v Líbeznicích u skautských kluboven Na Chrupavce.

 Sešlo se mnoho žlutých, modrých i zelených amazonek. Bylo nás tolik, kolik nás mělo být, a tak jsme vyrazily. Šly jsme Líbeznicemi až do Měšic. Už na začátku výpravy se odstartovaly dvě putovní hry (předávání kolíčku a přírodní katastrofy). Šly jsme po přírodních cestách, takže to byla pěkná změna oproti asfaltu a všem chodníkům. V Měšicích jsme to otočily a mířily znovu po přírodní cestě do Hovorčovic. Prošly jsme Hovorčovicemi a prohlédly si zvenku místní školu, skautské klubovny našich vodních skautů a venkovní probíhající kulturní akci. Došly jsme na hřiště, kde jsme si daly svačinky a napily se. Pak si zelené Amazonky připravily velmi záživnou a zábavnou překážkovou dráhu na dětském hřišti. Všem to moc šlo a spousta zdatných Amazonek si dráhu přeběhla i vícekrát. Když už doběhly všechny malé soutěžící světlušky, tak nastoupily starší skautky a naše oddílové vůdkyně na zkoušku zdatnosti. Dráha pro skautky a vedoucí byla o trochu ztížena lidskými překážkami, ale nakonec si to všechny Amazonky moc užily a pobavily se u toho.

 Byl čas vyrazit dál. Znovu jsme prošly Hovorčovicemi, tentokrát ale nazpátek. Naše další cesta směřovala do Líbeznic na plácek u lesíka. Tam jsme se všechny zase napily a nasvačily. Dále jsme mířily na polní cestu k Beckovu. Na Beckově se starší Amazonky rozutekly do lesa pro dříví, abychom si mohly udělat „typický amazončí oběd“, což je francouzská polévka s písmenky a mušličkami + houska, salám a taveňák. Zjistily jsme, že polévku budeme muset dělat nadvakrát, protože jeden kotlík pro všechny nevystačí. Rozdělaly jsme oheň a všechny jsme spolupracovaly okolo vaření a udržování ohně. Když už jsme s prvním kotlíkem finišovaly, pohnuly se podpůrné tyče, které držely kotlík, a polovina polévky byla na zemi. Naštěstí jsme měly více vody, tak to nebyl žádný problém. Polévka všem chutnala a bylo dost i na přídavky. Potom jsme zbylé místo v žaludku zaplácly houskami, salámy a sýry. Byl čas odchodu.

 Poslední část našeho dne. Došly jsme do lesa na Beckově, tam jsme zahájily amazončí rituál. Nejdříve jsme přivítaly nové členky mezi nás a potom jsme se rozdělily do skupinek podle našich barev. Pokračování rituálu ve všech skupinkách probíhalo tak, že se definitivně rozhodlo o rádkyních a podrádkyních (což jsou důležité skautské funkce pro správné fungování každého oddílu). Potom se všechny Amazonky seznamovaly se svými dalšími novými funkcemi. Byl to velmi dojemný rituál plný radosti, hrdosti a vděku. A pak jsme zjistily ještě něco šokujícího. Naše sestřička Severka přišla se skvělým nápadem o našem pojmenování. Náš oddíl se jmenuje Amazonky, stejně jako řeka Amazonka, která má různě velké a dlouhé přítoky. Naše vedoucí se toho nápadu chytily a našly nejhezčí názvy. Tak jsme byly pojmenovány podle přítoků řeky Amazonky. Naše družiny se momentálně nazývají: Iriri, Xingu, Putumayo, Araguaia a Tocantins. Tím jsme ukončily náš rituál a pak už následovala jenom cesta do Líbeznic ke klubovnám, kde na nás čekali naši milující rodiče. Nakonec jsme ušly téměř 14 km i s našimi nejmladšími sestřičkami. Byl to pěkný a povedený den.

 Putovní tábor je ideální uspořádat pro skauty a skauty, kteří se chystají vstoupit mezi rovery, to jest od patnácti let. Je to značná změna, opustit pevné tábořiště a vydat se na pouť jen s tím, co si dokážu sbalit a unést na zádech. Velikost zavazadla, které nám umožní vzít si s sebou pouze to nejnutnější, nám pomáhá si uvědomit, jak málo člověku postačí, aby si zajistil pohodlí. Je to cesta k samostatnosti a skromnosti, která nám dává příležitost pro přirozené propojení s okolní přírodou.

 Běžný tábor stejně jako putovní je třeba aktivně připravovat minimálně půl roku dopředu, nejlépe ihned po dokončení toho loňského. Musíte být připraveni na vše, ale k dispozici máte opravdu jen to, co si s sebou nesete na zádech.Vše začíná výběrem místa, respektive přibližné trasy, přípravou programu, vybavení a personálního obsazení. Putovní tábor je takovou špičkou využití skautských dovedností a zkušeností a především zkouškou, zda dokážeme vše využít v extrémních a krizových situacích. Právě při takovém putování vzniká mnoho příležitostí, jak prověřit naše schopnosti.

 V plánu bylo několik přípravných výprav, abychom nic nepodcenili. Stále jsme se chystali online, a to včetně vaření speciálních cestovatelských jídel, a vyčkávali na první příležitost, kdy budeme moci do přírody. Naštěstí se nám začátkem června, kdy to epidemiologická situace dovolila, podařilo na dva dny uspořádat výpravu do Českého středohoří. Tam jsme konečně vyzkoušeli boty, batohy, oblečení a především celty, ze kterých stavíme přístřešky na přespání. Pod spacák už jen vhodnou karimatku chráněnou většinou igelitem. Vše musí být v perfektním stavu, v co nejmenší váze, uložené v pohodlném batohu. K této výbavě si každý musí nést jídlo většinou tak na tři dny, nádobíčko na vaření, do dvojice vařič a hlavně doplňovat 3–5 litrů vody potřebné na denní vaření. K základní výbavě si každý nese ještě KPZ a nějaké drobnosti. Zdravotník pak nese navíc solidně vybavenou lékárnu, ostatní organizátoři akce pak různé drobnosti pro realizaci oblíbených táborových her, které si chceme užívat i na putovním táboře. Já jsem si například přibalil malou českou vlajku, abychom mohli mít opravdové táborové nástupy. Váha zavazadla se pohybuje od 14 kg, ale může mít i 25 kg. Záleží i na tom, pro jak velikou osobu batoh nesete.

 Naše táborové cestování jsme si na začátku trasy zpestřili domluveným ubytováním, ale zbytek už byl taková improvizace a chvilkami jsem měl pocit, že si to všichni účastníci asi úplně neuvědomovali. Kolikrát se mě někdo ptal, kdy už tam budeme, kde si uvaříme oběd a jak je to ještě daleko a že je to asi delší, než jsme na začátku cesty předpokládali. O to více mě těší, že jsme vždy dokázali, až na jednotlivce, přespat v suchu. Když jsme zmokli nebo jsme měli promočené boty, tak jsme našli ohniště, kde jsme si mohli usušit věci. Spali jsme na zříceninách, jen tak v lese, na tábořištích i v kempu a jednou, když se na noc blížily nebezpečné bouřky, nechal nás Karel Petráň, starosta městečka Svojšín, přespat na zámku, za což mu velmi děkujeme.

 Děkuji Kaktusákům za přípravu her a volnočasového programu, Štikám a Stopařům za zvládnutí všech nástrah na suchu i ve vodě a především Ivaně Krausové, Petru Zarembovi, Kristýně Mikyskové a Ondrovi Štrynclovi za precizní přípravu celé akce, která se nám opět povedla na jedničku.

 Ve dnech 1. 7.–10. 7. 2021 jsme vyrazili jako skupina mladých skautů z Líbeznic na putovní tábor. Byli jsme v Mariánských Lázních, na zřícenině Hradu Volfštejn, prošli jsme přes rašeliniště až do našeho cíle, kterým byla Plzeň. První noc jsme si ještě mohli užít ve stanech v botanické zahradě v Bečově nad Teplou, ale další noc jsme již museli přežívat pod celtami.

 Zažili jsme komentovanou procházku botanické zahrady, ferratu, prohlídku zámku s relikviářem svatého Maura a spousty dalších skvělých zážitků. Také zde pár zajímavých sázek. Počasí nám ale moc nevyšlo. Z deseti dní nám pršelo tak šest, ale nejvíce nás zasáhl déšť na indiánském tábořišti, které nám ochotně půjčili. Spali jsme sice ve velkém stanu, ale pršelo tak moc, že jsme v něm museli postavit celty, abychom nebyli mokří. Celkově nám vedoucí trošku zatajovali správné počty kilometrů, ale všichni to nakonec zvládli. Konec puťáku jsme zakončili splouváním řeky Mže a relaxací v kempu. Všichni jsme se ale nakonec těšili domů.

 Všichni oddíloví vedoucí v našem líbeznickém skautském středisku pracují na tom, aby každý oddíl a každá družina měly dostatečné skautské vyžití i v online formě skrze naše počítače. Hledat inspiraci je sice již skoro po roce trošičku náročnější, ale všichni se snažíme si vzájemně pomáhat. Děkuji všem za jejich vysokou píli, pozitivní energii a nekonečnou kreativitu.

 Během prosince 2020 jsme uspořádali akci „Díky pro zdravotníky!“ a podařilo se nám nasbírat nespočet cukrátek. Během neobvyklého adventního času většina skautských rodin trávila dny doma a pekly se primárně perníčky a další vánoční cukroví. Nashromážděné sladkosti jsme později předali zdravotníkům do několika nemocnic

 V průběhu letošního roku jsme s dětmi uspořádali několik zimních výzev. Stavěli jsme sněhuláky, pekli cukroví, společně jsme vařili, pili horkou čokoládu, večeřeli z ešusu a spali ve svém pokoji na karimatce a ve spacáku. Také jsme pozorovali, krmili a počítali venkovní ptáčky a zapojili jsme se do celorepublikového sčítání ptactva. Vyrábíme pohlednice a posíláme je osamělým seniorům, vyrábíme barevné záložky do knížek a další dekorace spojené se zimním obdobím. Chodíme do přírody a hleSpolečná sbírka cukroví jako DÍKY pro zdravotníky foto archiv skauti dáme schované úkoly v tajných schránkách a pak se je snažíme splnit. Plníme speciální foto-selfie výzvu, kde hledáme veřejná místa v okolí našich domovů a poté si fotky navzájem sdílíme.

 I nadále doufáme, že brzy budeme moct skautovat zase po našem, a moc se všichni těšíme, až ten čas přijde.

 „Skaut je prospěšný a pomáhá jiným,“ říká jeden z bodů skautského zákona. Jako skautky a skauti od sebe očekáváme, že budeme v případě potřeby pomáhat druhým, a s tímto přesvědčením vedeme i holky a kluky ve skautských oddílech. Tato potřeba teď nastává, aktuální situace před společnost klade výzvy, kterým je třeba čelit, ohrožuje ty nejzranitelnější, kteří potřebují pomoc druhých. Proto se starší skautky a skauti snaží během podzimní vlny koronaviru pomáhat, kde mohou. Ať už jsou to drobnosti jako nákup pro starší spoluobčany, nebo třeba vyvenčení pejska.

 „Skaut je veselé mysli,“ říká další ze skautských zákonů. I přesto, že se momentálně nemůžeme scházet na družinových a oddílových schůzkách ani pořádat výpravy, nenecháváme se tím odradit. Snažíme se skautskou činnost podporovat i jinými cestami. Využíváme příležitosti a umožňujeme členům líbeznického střediska „být stále v kontaktu“ se skautským hnutím a kamarády. Snažíme se vyhnout stereotypu všech školáků a studentů – připojení se k počítačům, skypům, messengerům, hangoutům a teamsům. Každý oddíl funguje zcela individuálně, ale prioritou všech skautů v této době je nadýchat se čerstvého vzduchu, zažít nějaké malé dobrodružství, být nápomocný svým nejbližším rodinným příslušníkům a být zkrátka psychicky v pohodě a nad věcí.

 Když zrovna skauti nemohou jet na výpravu, proč by nemohli stanovat doma na zahradě, přespat ve spacáku, povečeřet z ešusu a ráno si zacvičit s celou rodinou? Snažíme se skautky a skauty motivovat, aby co nejvíce času trávili venku v přírodě, kde se právě odehrává nádherně barevný a teplý podzim. Je to skvělá příležitost k pouštění draka, vyrábění podzimních dekorací, koupání se v hromadě podzimního listí nebo jen tak k zalezení do vyhřáté deky s oblíbenou knížkou a dobrým čajem. Oddíloví vedoucí také připravují outdoorové programy. Skautky a skauti potom mohou v okolí Líbeznic, Měšic, Baště a Zlonína hledat různé zašifrované úkoly s dalšími indiciemi, kešky nebo si třeba doplňovat jednotlivé body skautských odborek a odborností.

 Samozřejmě také probíhají video schůzky, protože když se skautská partička dlouho nevidí, tak se nám stýská. Snažíme se tedy alespoň pozdravit přes webové kamery a povědět si, jak se komu daří. Také společně sdílíme naše podzimní zážitky formou fotek a videí, abychom měli přehled, kdo se jaké skautské výzvy zhostil.

 Skautští vedoucí si uvědomují momentální situaci a snaží se být zodpovědní. Umíme děti rozptýlit a odreagovat od počítačů a televizních obrazovek. Chtěla bych všem svým sestrám a bratrům poděkovat za jejich píli a svědomitost v době koronaviru. Přeji všem pevné zdraví, trpělivost a dosti skautského elánu. Snad se brzy zase budeme moct pozdravit, potřást si skautskou levicí, vyrazit na výpravu do lesů a skal, opéct si špekáčky a zazpívat si z plna hrdla u táboráku.

 Jako každoročně se scházíme poslední srpnový víkend na Areálu zdraví a pod vedením Coudyho společně zapálíme poslední táborový oheň.

 Prázdniny se blíží ke konci, a proto se setkáváme, abychom si pověděli, jak jsme si je užili a jak to s každým oddílem bude od září probíhat. Je to příjemné setkání všech věkových kategorií, potkávají se zde nejmladší světlušky a vlčata, skautky a skauti, roveři a rangers, vedoucí všech oddílů, také přátelé skautingu, rodiče a prarodiče členů střediska.

 Poslední srpnová sobota byla sice zakončena silným deštěm, ale stihli jsme si hezky společně posedět kolem táborového ohně, zazpívat si naše oblíbené písničky – díky několika skvělým kytaristům na místě – a samozřejmé také opéct nějaký ten špekáček.

 Všem členům našeho líbeznického skautského střediska přeji, aby vykročili pravou nohou do nového skautského roku!

 Družiny Klubíček (starší i mladší Světlušky) a družina mladších Stopařů z líbeznického skautského střediska vyrazily na čtrnáctidenní tábor do hradčanských lesů tentokrát 11. července. Autobus je vysadil v Mimoni a z tohoto místa se skupina vyvoněných skautů vpotácela do lesů lemujících řeku Ploučnici. Najednou se stalo něco, co se stát nemělo. Skauti našli v lese notebook, kde byla rozehraná jakási hra JUMANJI. Jelikož skauti jsou velmi zvídavý národ, začali hru studovat a hrát. Najednou... BUM-PRÁSK... hra všechny „vcucla“. Celá skupina skautů včetně vedoucích byla najednou vtažena do hry JUMANJI, kde šlo opravdu o život.

 Ihned všechny uvítal průvodce hrou, který neustále opakoval dokola naprogramované věty – JUMAJI VÁS POTŘEBUJE…

 Ůkolem všech bylo zachránit herní svět – ostrov Jumanji, který díky magickému klenotu ovládal jeden člověk s nečistými úmysly. Každý účastník ve hře získal nějaký charakter a určité dovednosti, které neustále zdokonaloval.

 Úkolem hráčů bylo kámen navrátit na své místo a zachránit tím svět Jumanji, až poté se mohli všichni vrátit domů.

 Cesta přes Jumanji byla pro všechny velmi náročná. Po seznámení se s ostrovem a se svými dovednostmi museli hráči projít přes nebezpečné území hrochů, získat zpět magický klenot, uvařit si jídlo, vniknout do vesnice v přestrojení, postavit speciální dopravní prostředek MOAI a naučit se ho používat, osvobodit zajatce, najít jaguára a závěrečným soubojem přemoci veškeré zlo.

 Díky velké oddanosti a statečnosti všech zúčastněných se to podařilo a hráči této hry zachránili nejen sami sebe, ale i celý ostrov Jumanji. Všem účastníkům se tábor velice líbil a užili si jej ve výborné náladě, se skvělou partou, uprostřed kouzelného borůvkového lesa. Všichni se již nyní těší, jaká dobrodružství je čekají za rok!

 Jako již každoročně se naši skauti vydali na víkendovou – celostřediskovou výpravu. Letošní účast byla velice hojná. Vyšplhali jsme se na skoro 130 účastníků.
V pátek 11. 10. jsme se sešli na Hlavním nádraží a poté cestovali do mezinárodní dobrovolnické skautské základny – Kaprálův Mlýn (Brno). Víkendový program byl lazen do výročí 30 let od Sametové revoluce = 30 let svobodného skautingu. V pátek během odpoledne a v sobotu dopoledne si děti vyzkoušely, jak se žilo jejich rodičům a prarodičům za minulého režimu. V sobotu odpoledne následovala samotná revoluce, kde nechyběl ani průvod, na který si děti předem vyrobily plakáty s hesly, a navečer, jsme uspořádali skautské volby.
Během víkendu jsme také prozkoumali krásy tamější přírody a dozvěděli se i něco o Kaprálově mlýně. V okolí mlýna se nachází přírodní rezervace s krásnými jeskyněmi. Do jedné z nich jsme se všichni vešli. Počasí nám přálo a víkendovou akci jsme si moc užili.
Těšíme se zase na příští rok, kam to asi bude?

 Tyto letní prázdniny jsem měla to štěstí, že jsem se mohla účastnit 24. Světového skautského jamboree v Západní Virginii v USA. Z našeho skautského střediska Willi Líbeznice tam ještě jeli Jaroslav Opletal, Jakub Mikysek a Lukáš Kraus. Jamboree se konalo ve skautské „rezervaci“ The Summit Bechtel Reserve a organizovaly ho společně Mexiko, Kanada a Spojené státy americké. Zúčastnilo se ho na 45 tisíc skautů a skautek ze všech koutů planety. Člověk si jen těžko představí takovou masu lidí, ale zážitek, když se všichni společně shromáždí na jedno místo, je neuvěřitelný!

 Česká výprava měla 494 skautů a skautek – mladších účastníků, dobrovolníků pomáhajících při organizaci akce a členů realizačního týmu. Za své motto si Češi zvolili heslo Unbreakable (Nezlomný), jeho ambicí bylo představit celému světu historickou zkušenost českého skautingu, zakázaného nejdříve nacisty a poté dvakrát komunisty. Na základěmotta si vybrali patrony jednotlivých jambooddílů (skupin, v nichž na Jamboree fungovali) nebo aktivity, které jako jedna z dvanácti vybraných zemí připravili pro ostatní účastníky. Stejně jako na předchozích jamboree se Češi prezentovali také českou raritou – podsadovými stany, které do USA dovezla v kontejneru nákladní loď.

 Společně s partou přátel jsme vyzkoušeli mnoho nového, ať už se jednalo o horolezectví, rafting, potápění, střelbu, nebo cyklokros, ale hlavně jsme poznali spoustu skvělých lidí a získali mnoho zahraničních kontaktů a přátel. Já osobně bych chtěla vyzdvihnout jeden den, kdy každá výprava měla reprezentovat svoji zemi a kulturu v ní. A to hlavně typickým jídlem nebo třeba lidovou hrou. Navštívili jsme spoustu táborů a ochutnali širokou škálu jídel. Nechyběly ani housenky pražené na pánvi s chilli, které připravovaly sympatické dívky z Namibie.

 Na Světové skautské jamboree se skauti sjíždějí každé čtyři roky a účastníkem (14–17 let) je možné být pouze jednou za život, na akci lze ale také pomáhat jako dospělý dobrovolník – těch bylo v USA 9 tisíc. Skauti zde ukazují celému světu základní myšlenky skautingu – dialog a přátelství bez ohledu na národnost, jazyk, kulturu, víru nebo náboženství.

 Po samotném jamboree jsme ještě s českou výpravou týden cestovali po USA. Navštívili jsme města jako Washington, Filadelfie a New York. Je úžasné, co všechno skauting nabízí, a já se s ním dostala i přes oceán! Je to splněný sen. Viděla jsem místa, která jsem celý život vídala jen v seriálech, a odvezla jsem si ty nejdivočejší zážitky, které mi zůstanou na celý život.

 RK Závit aneb Rádcovský kurz - Zážitkový A Výchovný I Teoretický. Kurz pro skauty a skautky, kteří chtějí dělat něco víc, než se jen účastnit pravidelných schůzek a akcí. Pro ty, kteří chtějí aktivně pomáhat s přípravou schůzek či výprav anebo vést vlastní družinu.
Měli jsme v Líbeznicích několik zájemců o rádcovský kurz, ale zjistili jsme, že o tyto kurzy je v celé republice velký zájem a je jich nedostatek. A tak jsme se rozhodli zorganizovat rádcovský kurz sami u nás v Líbeznicích a nazvali ho Závit aneb kurz zážitkový, výchovný i teoretický. Přihlásilo se 15 skautů a skautek z různých oddílů. Vytvořili jsme tým vedoucích a lektorů, kteří byli ochotní předat své znalosti a zkušenosti dětem. Naplánovali jsme kurz na dva celé víkendy a jeden pátek. Během prvního víkendu, který se konal v listopadu 2017 v Líbeznicích v naší nové klubovně Na Chrupavce a částečně v Arše, jsme se snažili předat dětem co nejvíce inspirací, nápadů a znalostí. Účastníci se mohli dozvědět například o tom co je družinový systém, jaký by měl být rádce družiny, co je nového ve stezkách a odborkách, o skautingu a symbolice, plánování nebo psychologii. Následovalo ještě jedno listopadové páteční setkání a kurz vyvrcholil o lednovém víkendu, který jsme strávili v nové skautské klubovně v Kostelci nad Černými lesy. Zde proběhla praktická část výuky a trénink krizových situací v terénu, během celodenní výpravy. Na závěr kurzu složili účastníci zkoušky a získali krásnou nášivku na kroj a pevně věřím, že dostatečně rozhýbali všechny své závity a chuť dělat něco nového