Hobit jako téma tábora Štik a Stopařů
Tábor Stopaři+Štiky Hradčany 2024 aneb cesta tam a zase zpátky
Hobit jako téma tábora Štik a Stopařů
Tábor Stopaři+Štiky Hradčany 2024 aneb cesta tam a zase zpátky
Jako každý rok vyrazili i letos skauti a skautky z líbeznického střediska „Willi“ na své tábory vstříc novým dobrodružstvím a zážitkům. Tématem
tábora oddílů Štik a Stopařů byl Hobit. Děti se po příjezdu do tábora ocitly v Kraji v Hobitíně, kde se při neočekávaném dýchánku seznámily s účastníky
společenstva trpaslíků, vedeného Thorinem Pavézou a Gandalfem. Ti je žádali o pomoc při znovuzískání svého domova a pokladu v hoře Erebor.
Účastníci byli rozděleni do šesti hobitích rodin
a dobrodružství mohlo začít. Netradičně začal tábor
noční hrou, kdy se odvážní hobiti vydali za skupinkou zlobrů. Sice si je zlobři chtěli uvařit k večeři, ale
nikomu se nic nestalo a všechny výpravy se vrátily
v pořádku.
Druhý den všechny družiny čekala bitva se skřety,
kteří unesli jejich kamarády z tábora. Na svých cestách museli nejednou prokázat, že umějí spolupracovat jako tým, ale i svou odvahu i důvtip
V průběhu tábora děti čelily Glumovým hádankám, obřímu pavoukovi, zajetí lesních elfů, vařily
Meddědovi, ale samozřejmě nechyběl ani drak
Šmak, který byl zkázou i pro jednu z posledních zastávek jejich cesty, a tou bylo Jezerní město. Draka
úspěšně porazily, zabily a získaly zpět pro Thorina
jeho království. O poklad se sice strhla velká bitva
pěti armád, ale nakonec si každý odnesl domů svoji
minci z pokladu.
Tábor nebyl jen o hře, ale také o spoustě skautských dovedností, které jsme využili i v praxi, jako
byly uzly, práce se dřevem, táborové stavby, orientace v terénu, ale také lezení na vysokolanových
překážkách.
Nechyběl ani tradiční slibový oheň, při kterém
mnozí z nás skládali do rukou svých oddílových vedoucích svůj světluškovský, vlčácký nebo skautský
slib.
Věříme, že se všichni vrátili domů sice špinaví, unavení a poštípaní od přemnožených vos a komárů,
ale plní nových zkušeností a zážitků z krásně prožitých dní.
Žabka
Sedm ohnišť „očéthi šakówin“
Tábor amazonky, surikaty, vlčí důl
Sedm ohnišť „očéthi šakówin“
Tábor amazonky, surikaty, vlčí důl
Prvních 14 dní léta, stejně jako již pěknou řádku let,
strávily oddíly Amazonek, Surikat a Vlčího dolu ze
skautského střediska „Willi“ Líbeznice v malebných
meandrech řeky Ploučnice v lesích poblíž Hradčan
u Mimoně. Letos se účastníci přenesli do sedmi indiánských kmenů (ohnišť) – „Očéthi Šakówin“. Pro
indiánské kmeny bylo připraveno mnoho naučných
i hravých programů jako například pletení lapačů
snů, každodenní indiánské seance, inipi, budování pece, výroba totemu, náhrdelníků a náramků,
čelenek, výstavba lapače vody nebo také péče
o zahrádku. Nabitý indiánský program doplňovalo
skautské vzdělávání, všemožné hry – mezi nejoblíbenější patří boj o totem, rozdělávání ohňů, práce
se dřevem apod. Významným táborovým vrcholem
byl – a vždy je – slibový oheň, kde se naše řady rozšířily o několik nových světlušek, vlčat a skautů. Naši
indiáni si se vším poradili skvěle. Čekaly na ně nástrahy v podobě ducha smůly, „lovení“ vlastní večeře nebo hledání náčelníka Zmatené hlavy.
ábor utekl jako voda. Sám za sebe musím podotknout, že velký dík patří nejen účastníkům tábora, bez kterých by tábor nebyl táborem, ale
hlavně všem vedoucím a praktikantům, kteří se na
přípravě a realizaci (nejen) našeho tábora podílejí,
za snahu, kreativitu, množství práce, jež s sebou příprava tábora nese, ale co je nejdůležitější, za jejich
čas. Pro každého vedoucího je – dovolím si říct – radost vidět nadšené dětské tváře, ve kterých se na
konci tábora odráží nadšení z velmi silného zážitku,
jako je skautský tábor, ale zároveň smutek z toho,
že ty dva týdny jsou ty tam. Všichni se již teď těšíme
na další skautský tábor a mnoho a mnoho skautských akcí před ním.
Čikuli
Námořnický bál 2024
Uspořádali jsme tématický ples, tentokrát v "bílomodrém"
Námořnický bál 2024
Uspořádali jsme tématický ples, tentokrát v "bílomodrém"
  Loď Santa Lucia vyplula v sobotu 9.3. na nezapomenutelnou pouť do
dalekého Karibiku za doprovodu kapely Caroline Band. Na palubě se to jen
hemžilo proužkovanými námořníky, piráty, z mořských vln zavítal i potápěč a
půvabná Siréna. Celý večer se nesl v tanečním duchu, a nechyběla ani kapka
soupeřivosti. Vítězové taneční soutěže si odnesli voňavý balíček masných
výrobků. Samozřejmě nesmělo chybět vyhlášení nejlepší masky ve třech
kategoriích, a ani tito vítězové neodešli s prázdnou. Během večera se rychle
rozprodaly lístky do tomboly, do které opět velmi štědře přispěli četní sponzoři
plesu. Za organizaci námořnického bálu, který byl jistě výjimečným zážitkem
pro všechny zúčastněné, patří veliké díky našim skautům.
Středisko oslavilo 100 let
Středisko oslavilo stoleté výročí.
Středisko oslavilo 100 let
Středisko oslavilo stoleté výročí.
Rok 2023 je pro líbeznické skauty velice významný. Nese se v duchu výročí sta let od založení celého střediska, protože dne 28. 4. 1923 líbeznický rodák jménem Vilém Fromm spolu se svými skautskými bratry zakládá 1. skautský oddíl v Líbeznicích.
Sto let je dlouhá doba. Když se ohlédneme v čase do dob našich bratrů zakladatelů, svět vypadal odlišně. Ačkoliv byla jiná doba, historické události spojené např. s válkou a totalitními režimy (kvůli nimž byla skautská činnost 3x zakázána) na skauting vrhly svou sílu. Ale i přes všechny změny a události uplynulých 100 let je krásné, že myšlenka skautingu se zachovala a my letos stejně jako roky předešlé – můžeme pozorovat další generace mladých odrůstajících skautů, kteří s myšlenkou lorda Badena Powella zanechávají svět o trochu krásnější, než jaký byl, když na něj přišli. Všechny tyto skutečnosti jsme si letos mohli připomenout o víkendu 11-12. listopadu 2023 v multifunkčním centru na Chrupavce, kde jsme oslavili tyto kulatiny.
Jak lépe oslavit toto jubileum, než skautskou výstavou a společně stráveným časem. Pro veřejnost byla připravena vnitřní i venkovní expozice, kde byla k vidění replika skautského tábořiště podobající se tomu v Hradčanech u Mimoně, kde každoročně trávíme nezapomenutelné letní dny. Návštěvníci tak mohli venku nahlédnout do srdce skautského života skrze indiánské teepee, podsadové stany, polní kuchyň a ostatní nezbytné zázemí pro život v přírodě. Vnitřní výstava se nesla v duchu vzpomínkových fotografií napříč celou líbeznickou skautskou historií. Nechyběla časová osa, která promítla skutečnosti, se kterými se skauti (a nejen skauti) museli během uplynulých sta let potýkat. Dále také výstava skautských šátků ze všech koutů světa, ale i z českých skautských akcí a skautské doplňky ukázali rozmanitost skautského hnutí. V klubovnách skautů byly k nahlédnutí kroniky, skautské odznaky a nášivky.
Celý víkend byl nabitý programem. Sobotní ráno bylo odstartováno tradičním nástupem, vztyčením vlajky a skautskou hymnou. Poté se masa skautů a návštěvníků odebrala průvodem po Líbeznicích. Jakmile zazněly poslední rány do bubnu, poslední hvízdání píšťalky a všichni se shromáždili na plácku vedle zdravotního střediska, obdrželi líbezničtí skauti od obce dar – skautskou lavičku, za kterou ještě jednou moc děkujeme. Sobota byla věnovaná zajímavým přednáškám, které započaly historickým výkladem o středisku Willi Líbeznice, přenesly se na vyprávění o celosvětovém skautském setkání v Jižní Koreji a dostaly se až po diskuzi s historiky a pamětníky navázanou na promítání filmu – Skauti bez lilie. Neodradila nás ani nepřízeň počasí, a proto se každý, kdo měl odvahu a trochu skautského ducha mohl účastnit skautských disciplín po našem improvizovaném tábořišti! Pro všechny byl během dne připraven nefalšovaný kotlíkový guláš a teplý čaj. Večer rozezněly halou na chrupavce tóny hudebních nástrojů v podání 3 kapel s účastníky z našich řad. Milovníci akustických kytar a plápolajícího ohně se večer mohli ohřát u táboráku a posilnit se špekáčkem. Celý víkend (a ještě několik dní poté) byla možnost účastnit se hry po Líbeznicích. Ta vzala všechny odvážlivce na místa, kde se psala skautská líbeznická historie. Mysleli jsme i na ty nejmenší návštěvníky a pro ně jsme měli nachystaný dětský koutek a program.
Střediskem Willi Líbeznice prošla za uplynulých sto let velká řádka členů. Každý zde zanechal nebo i současně zanechává odkaz, ať už v každodenní činnosti vedením oddílů, v přípravách akcí či výprav nebo jakkoliv jinak tím že je a šíří poselství skautingu. Jsme rádi, že jsme mohli oslavit toto výročí ve velkém stylu. Zavzpomínat, vyslechnout si zajímavá témata, pobavit se a strávit příjemný víkend v kruhu skautů a přátel skautingu. Veškerá dobrovolná činnost je totiž nakonec odměněna tím nejlepším – dobrým a hřejivým pocitem.
Tímto moc děkujeme všem těm, kteří se na oslavách nebo na jejich přípravách podíleli jakýmkoliv způsobem nebo se s námi spojili alespoň myšlenkami na dálku. A samozřejmě velký dík patří všem těm, kteří se přišli osobně podívat. Na závěr snad jen říci to, že přejeme našemu středisku všechno dobré a těšíme se na tu další stovku.
Anna Dvořáková "Sluníčko"
Tábor: Magická středozem
Hradčanské lesy se proměnily v magickou středozemi. Tábor - Amazonek, Surikat a Vlčího dolu Zlonín
Tábor: Magická středozem
Hradčanské lesy se proměnily v magickou středozemi. Tábor - Amazonek, Surikat a Vlčího dolu Zlonín
Léto pro mnoho dětí znamená dobu plnou zábavy, dobrodružství a nových přátelství. A právě takovou zkušenost měly děti, které se zúčastnily našeho skautského tábora v Hradčanech u Mimoně. Tábor se konal již tradičně v nádherném prostředí meandru řeky Ploučnice, které nabídlo ideální místo pro skvělá dobrodružství.
Hlavním letošním tématem byl svět Tolkienova Pána prstenů, který svou magickou energií okouzlil celou oblast hradčanských lesů. Účastníci se ocitli ve Středozemi plné hobitů, elfů, lidí, čarodějů a trpaslíků. V průběhu dvou týdnů odešli z Hobitína s mocným prstenem, který na konci své cesty museli zničit. Jejich putování mířilo přes elfskou Roklinku, trpasličí Morii plnou nebezpečných skřetů a jeskynních obrů, elfský les Lorien, Fangornský les plný entů, Železný Pas střežený skřety a nebezpečným čarodějem Sarumanem, Edoras, který je sídlem rohanských králů, Helmův Žleb, kde se udála bitva se skřetí armádou, Minas Tirith v Gondoru, Osgiliath, a nakonec cesta vedla do temného Mordoru, kde již byl úkol jediný, a to hodit prsten moci do hory Osudu, aby byl již navždy zničen.
Náš skautský tábor nebyl pouze o zábavě a tematické etapové hře. Připravujeme také vzdělávací programy, které účastníkům poskytly příležitost učit se novým znalostem v oblasti první pomoci, fauny, flóry, turistických a dopravních značek, bezpečnosti práce s nožem, sekerou či pilou, skautské metodiky, rozdělávání ohně, šifrování, orientace v lese, práce s buzolou, a možnost své schopnosti dále rozvíjet. Skauty a skautky vedli zkušení vedoucí, kteří se jim snažili předávat své dovednosti a znalosti a zároveň podporovat děti v osobním růstu.
Počasí bylo po dobu celého tábora přívětivé, sluníčko svítilo, účastníci si užívali příjemného lesního prostředí a denně se koupali v řece Ploučnici. Jedním z významných okamžiků tábora byl slibový oheň. Během tohoto slavnostního rituálu splnila světluškovský slib sestra Hřebíček, vlčácký slib bratr Miky, Tichošlápek a Makrela, skautský slib splnily sestry Bonbonek, Brumla, Hérečka, Honey, Fuska, Megie, Skokanka, Třpytka, Zoubenka a skautský slib bratři Toustík, Lišák, Robot, Euro, Hejkal, Venezuela, Pěna a Šmudla. Jejich rodiče měli možnost se slibového ohně zúčastnit a přijet jako návštěvníci. Pro všechny účastníky to byl slibný okamžik, kdy se stávají součástí skautského hnutí a budou dělat vše pro to, aby dodržovali skautské hodnoty.
Na závěr bych ráda poděkovala všem dospělým dobrovolníkům, účastníkům a oddílovým vedoucím, kteří si vybírají své letní dovolené, aby mohli strávit dva týdny s dětmi v lese. Ať už jako kuchař, zdravotník, řidič, nákupčí, odpovědné vedení tábora, hospodář, nebo v jiných pozicích. Táborové přípravy začínají již v lednu a vrcholí létem, kdy tábořiště musíme postavit, následně řádně uklidit a poté vrátit do původního stavu. Tímto bych chtěla poděkovat i věrným skautským tatínkům a maminkám, kteří nám s těmito táborovými přípravami pomáhají. Mockrát děkuji všem, kdo se jakýmkoli způsobem podílejí na přípravách a realizování letních táborů, jelikož táborová zkušenost zanechá dlouhodobé vzpomínky a posiluje vztahy mezi lidmi a přírodou. Je to přesně to, co skautské hnutí přináší – dobrodružství v přírodě.
ČokyTábor: Starobylé město Allesys
Štiky, Stopaři Broučci a Veverčata objevovali starobylé město Alessys a jeho skřítky.
Tábor: Starobylé město Allesys
Štiky, Stopaři Broučci a Veverčata objevovali starobylé město Alessys a jeho skřítky.
Na letní tábor v Hradčanech se všichni moc těšíme. Je to nádherné místo uprostřed lesů na břehu řeky Ploučnice, kde nás vítají vysoké borovice a výhledy na skály na protějším břehu. Letošní druhý turnus tábora líbeznických skautů v Hradčanech probíhal poněkud jinak než předchozí roky. V termínu od 15. do 29. července 2023 se tábora již tradičně účastnila děvčata z oddílu Štik z družin Klubíček a Labutí a dále kluci z oddílu Stopařů. Novinkou ale bylo, že jsme s sebou na prvních pět dnů vzali i benjamínky, což jsou děti ve věku 5–7 let z družin Broučků a Veverčat, aby si vyzkoušeli, jak se táboří v lese pod stanem, bez maminek a tatínků. Všichni benjamínci byli moc šikovní a statečně zvládli táborový život, například spát ve stanu se svým kamarádem, umýt si ešus po jídle ve dřezu sám a bez myčky, dojít si večer potmě do kadibudky na záchod jen s baterkou, vykoupat se ve studené Ploučnici a mnoho dalších činností, které nejsou doma úplně běžné. Benjamínci měli svoji táborovou hru na téma „Skřítci“, ke které si vyrobili a namalovali špičaté čepičky s krásnými bambulemi. Učili se pomáhat v kuchyni, jezdili na lodích na Ploučnici, vyzkoušeli si tábornické dovednosti, například řezání pilou a štípání dřeva či výrobu táborových staveb. Nejvíce je ale bavilo sbírání borůvek. Z těch pak vyráběli kouzelné lektvary, které prodávali vedoucím za drahokamy.
Ostatní děti měly táborovou hru na téma „Starobylé antické město Allesys“ na motivy Atlantidy. Byly rozděleny do tří družin a nejprve budovaly město, stavěly nové domy (přístřešky z přírodních materiálů) a plánovaly velkou oslavu ke 100. výročí města s divadelním představením, kde každá družina převedla své vystoupení. Vyrobily i velké akvadukty, díky kterým ale do města začalo proudit moc vody a zároveň se pod tíhou mnoha staveb město začalo potápět pod vodní hladinu. Katastrofu způsobily nejen akvadukty, ale i honba za majetkem a touha obyvatel chtít stále víc. A tak jsme pak zachraňovali z města, co se dalo, knihy, cenné svitky a nakonec i sami sebe. V závěru hry napsala každá družina zprávu pro další civilizace, proč k této katastrofě došlo, aby se z toho budoucí generace mohly poučit a nedělaly stejné chyby, a hodila ji v láhvi do řeky.
Kromě táborové hry se děti učily, jak přežít v přírodě, ošetřit drobná zranění, zorientovat se podle mapy nebo jak vyrobit vázanou stavbu – tedy jen s provázky bez pomoci hřebíků, například žebřík nebo sušák na prádlo. Také plnily skautské odborky, především táborníka a plavce. Jedním z bodů odborky plavec je například uplavat 15 metrů v oblečení a v botách, což se nedá provést během roku v bazénu, takže tento bod plníme vždy na táboře s těmi, kdo si na to troufnou. Je to vlastně takový trénink pro případ, že byste spadli do vody v oblečení.
Ve druhé polovině tábora jsme měli jako velkou adrenalinovou atrakci vysokolanové překážky, o kterou se zasloužil jeden z našich vedoucích Lachtan za spolupráce několika roverů ze dvou severočeských skautských středisek. Vyrobili nám tři překážky uvázané asi v osmimetrové výšce v korunách borovic. Byla to velká výzva pro všechny děti, ale i rovery a dospělé. Kdo se nebál, mohl si to vyzkoušet. Každý dostal úvazek, helmu a byl jištěn lanem, aby z té výšky nemohl spadnout a ublížit si. Nejnavštěvovanější byla překážka, kde jste museli přejít po laně mezi dvěma stromy a na konci se odrazit a skočit na velký pytel přivázaný asi dva metry od lana, na kterém jste stáli.
V okolí našeho tábora byly u Ploučnice ještě další tři tábory, což některé naše táborníky naladilo tak, že si chtěli vyzkoušet přepadnout jeden z nich. Domluvili se tedy s vedoucími z tábora skautek z Turnova na přepadu. Zúčastnili se ho starší skauti a skautky s jedním vedoucím. Tři probdělé hodiny uprostřed noci s pozorováním cizího tábora nakonec přinesly kýžené vítězství v podobě ukradené vlajky a sekerky. Tu potom druhý den slavnostně donesli zpět turnovským skautkám na jejich nástup, aby měly ráno co pověsit na stožár.
Nejhezčí zážitek z tábora je pro každého trochu jiný. Pro někoho je to puťák s přespáním v hradčanských stěnách, pro někoho večerní táboráky s kytarou, noční výsadek či indiánská sauna roztopená kameny z ohně. Také určitě budeme vzpomínat na food festival s jídly vařenými v kotlíku na ohni, kde byly nejvíce oceněny noky se sýrovou omáčkou a kopřivovým salátem od červené družiny nebo výborné domácí vdolky od naší kuchařky Vendulky
Letošní tábor s malými i většími účastníky se opravdu vydařil, a to hlavně díky partě vedoucích, kteří dobrovolně a zdarma věnují svůj čas přípravě a práci na táboře, včetně dvou zdravotnic a kuchařky. Patří jim za to obrovský dík, protože bez jejich chuti a nadšení by se žádný tábor nemohl konat.
IvanaPutovní tábor 2023
Oddíl Stopařů společně s družinou Vážek a Labutí na pětidenní putovní tábor v Novohradských horách.
Putovní tábor 2023
Oddíl Stopařů společně s družinou Vážek a Labutí na pětidenní putovní tábor v Novohradských horách.
Dne 3. července vyrazil náš oddíl Stopařů společně s družinou Vážek a Labutí na pětidenní putovní tábor v Novohradských horách. Cestu jsme začali na hlavním nádraží v Praze a vlakem jsme jeli až do Nových Hradů, pak ještě autobusem do Pohorské Vsi – Leopoldova, tam už začíná naše putování pěšky. První den jsme ještě měli obědy z domova, jelikož jsme ale všechny další dny – kromě posledního – byli kompletně odtrženi od jakékoli civilizace, tak jsme si ve dvojicích připravovali polotovary na plynových vařičích. Večer jsme si pak udělali společnou večeři, u které jsme se vždy bavili, případně jsme si zahráli i nějakou hru. Spali jsme buď pod širákem, nebo pod celtou, pokud jsme měli pocit, že bude pršet. Jednou jsme se dokonce rozhodli spojit dvě celty dohromady velmi zajímavým způsobem, ale fungovalo to! Večer dovnitř vůbec nepršelo.
Po celou dobu našeho putování jsme hráli etapovou hru na motivy básně Beowulf. Každý den jsme hráli jednu etapu, která byla zaměřena na jednu z dovedností: čich, chuť, obratnost nebo pozornost.
Podle mě byla velmi zajímavá a originální etapa „Chuť“ V ní jsme měli za úkol přimět jednoho mravence odnést jeden kousek nějakého jídla, takže jsme zkoušeli různé sušenky, cukr nebo i chleba. Pár lidem se to povedlo, ale já si myslím, že to byla dost těžká etapa.
Po všech čtyřech hrách nastala takzvaná závěrečná etapovka, která spočívala v tom, že jsme se rozdělili na čtyři týmy, každý tým si vymyslel hru na jednu z dovedností (čich, obratnost…) a poté v ní ostatní soutěžili.
My jsme měli „Pozornost“. Udělali jsme klasickou Kimovu hru (hra, kde si musíte zapamatovat, jaké věci jste viděli za určitý čas), ale jelikož jsme to chtěli ostatním udělat těžší, tak jsme do ní přidali spoustu různých obskurních věcí, například různé části z foťáku. Také jsme použili bláto, do kterého jsme zamíchali další věci, takže pokud chtěli mít soutěžící vše správně, museli do něj sáhnout.
Celkově byla tahle akce tak super hlavně kvůli lidem, se kterými jsem tam byl. Myslím, že každý by měl někdy jet na podobnou akci, protože víc pozná ostatní lidi z oddílu a střediska.
Prohloubí si s nimi přátelství a tím pádem si pak i víc užije ostatní akce s nimi.
BorisNárodní jamboree
Národní skautské jamboree v Hradci Králové byla největší česká skautská akce od roku 1931
Národní jamboree
Národní skautské jamboree v Hradci Králové byla největší česká skautská akce od roku 1931
Národní skautské jamboree byla největší skautská akce od roku 1931, která se konala na letišti v Hradci Králové o prodlouženém květnovém víkendu. Jamboree = velké skautské setkání na národní nebo mezinárodní úrovni. Na jamboree jsme vyrazili z Líbeznic jako jediný oddíl, a to plný Amazonek.
Zahájení největší skautské akce proběhlo krásně se vztyčením státní vlajky a společným zpíváním skautské hymny. Program na národním skautském jamboree byl zaměřen na plnění skautských stezek, odborek a seznamování s jinými skauty a skautkami z celé České republiky. Mě konkrétně zaujal program o džínách. Dozvěděli jsme se, jak se pěstuje bavlna, kde se tká plátno a jak se džíny barví.
Hned první den po příjezdu jsme se hromadně vydali na cestu do Hradce Králové. Ve městě jsme měli program na seznámení s jinými skauty a skautkami. Jeden z programů byl na téma zašifrovaných zpráv. My (modré Amazonky) jsme dostaly zašifrovanou zprávu v morseovce, ale po vyluštění zpráva nedávala smysl. Po chvíli se k nám dostavili kluci, co zprávu zašifrovali, a sdělili nám klíč, který nám zapomněli říct předtím.
Další zajímavý program byl ve sportovním stadionu od IZS – tajemství záchranných operací. Zde bylo k vidění vyprošťování člověka z auta při bouračce a práce policejního psovoda. Dále jsme si mohli vyzkoušet pobyt v zakouřeném prostředí od místních hasičů, opičí dráhu, přiřazování značek, házení hadicí nebo resuscitaci.
V sobotu byla v plánu „velká hra“, na kterou jsme všichni měli mít připravena modrá trička. Hra, o které jsem si myslela, že je celodenní, byla plánovaná nakonec jen cca na hodinu. Hra byla dobrá. Klasickým losováním „kámen–nůžky–papír“ jsme vyhráli plast, s plastem jsme běželi, a to buď savanou s tygry (dospělí vedoucí), nebo džunglí. Savanu jsme museli proběhnout, aniž by nás chytil tygr. Pokud nás tygr chytil, museli jsme odevzdat plast a vrátit se zpátky. Džungle byla překážková dráha bez jakéhokoli nebezpečí tygrů. Byla hodně přeplněná a cesta trvala dlouho. Pokud jste nechtěli přijít o plast, tak to byla jediná volba. Poté co jste se s plastem dostali jakýmkoli způsobem dál, čekala na nás kvízová otázka. Pokud jste odpověděli správně, dostali jste místo plastu hrášky (peníze). Za hrášky jsme si mohli koupit dopravní prostředek a tak jsme pokračovali dále, abychom mohli společně sbírat vodu.
V neděli jsme měli dopropark = volnější program. Já a ostatní modré Amazonky jsme skoro celou dobu byly na aerobiku. Naučily jsme se skákat salto a kotoul letmo. Také byla možnost zajít na venkovní laser game, famfrpál, vyfukování velkých bublin a spousty dalších zajímavých aktivit.
Každý večer se konal koncert a bylo možné si zajít do kina, čajovny nebo na přednášky. Zahrál například Michal Horák, kapela Propadleek, Stay-J a spousta dalších. Největší ohlas měl Michal Horák (já osobně jsem byla ve druhé řadě). Během pobytu na národním skautském jamboree bylo možné vyluštit detektivku či si zahrát bingo. K dispozici byl i junshop, čajovny, kavárny, skautské muzeum, galerie a všechny možné další stánky. Myslím, že jamboree si všichni užili.
Zapsala do kroniky sestra HoneyPořádali jsme Ukliďme česko
Líbezničtí skauti se na apríla opět vydali uklízet blízké okolí Líbeznic
Pořádali jsme Ukliďme česko
Líbezničtí skauti se na apríla opět vydali uklízet blízké okolí Líbeznic
Na apríla 1. dubna 2023 se líbezničtí skauti opět vydali uklízet blízké okolí Líbeznic. Již od roku 2018 jsme každé jaro součástí oficiální celorepublikové akce nazvané Ukliďme Česko. Jedná se o dobrovolnickou iniciativu s cílem uklidit nepořádek v našem okolí. Každý z nás se může stát součástí akce, která má smysl. Uklízí se především příroda kolem nás. Příroda je místo pro odpočinek, pro hledání krásy, klidu a sportu. Místo k procházkám a třídění myšlenek. Aby mohla zůstat tak, jak byla stvořena, čistá, nemůžeme ji zaneřádit naším nepořádkem. Nestačí, že si binec děláme ve městě? Musí naše odpadky znečišťovat vodu, hyzdit krajinu a ubližovat živočichům, kteří se nemohou bránit? Sáhněme si do svědomí, a pak do skříně pro pytel a uklízejme.
Už jste se s nimi možná potkali. S kým? Se skauty a dalšími lidmi, kteří chodí na procházku s pytlem či pytlíkem a při návratu ho plný vyhodí do popelnice. V tento den, na akci Ukliďme Česko, líbezničtí skauti nechodí na jen tak ledajakou proházku, ale s velkými černými pytli přímo vyhledávají nepořádek v příkopech, remízech a na černých skládkách. A stále i po několika letech úklidů nacházejí podobné množství odpadu i podobného složení. Jedná se o pneumatiky, skla, PET lahve, sáčky z fastfoodů, boty atp. Ano, nejedná se přímo o předměty, které nám nedopatřením vypadly z batohu.
Letos měli největší zastoupení hledačů nepořádku ty nejmenší děti ve věku 5–7 let. Je velmi smutné, až zarážející, že děti musí uklízet nepořádek v přírodě i po dospělých.
VĚŘME V ČISTŠÍ ZÍTŘKY.Michal Jech zvaný Chlapeček
Maškarní ples - Setkání celebrit
Setkání osobností kulturního, politického nebo sportovního života.
Maškarní ples - Setkání celebrit
Setkání osobností kulturního, politického nebo sportovního života.
V sobotu 11. března se u nás v obci stalo něco neobvyklého, v hale Na Chrupavce proběhlo setkání nejrůznějších osobností kulturního, politického nebo sportovního života. Tato akce byla o to zajímavější, že se setkaly osobnosti, které by se v reálném životě potkat nikdy nemohly, jelikož je od sebe dělí několik desetiletí, dokonce i století. A co to vlastně bylo za událost? Maškarní ples celebrit. Na tuto akci pořádanou Skautským střediskem Willi jsme čekali dlouhé tři roky od maškarního plesu posledního, který se konal v roce 2020. V dalších letech překazila plány na jeho uskutečnění omezení kvůli koronaviru, a tak se na letošní ročník každý o to více připravil, což bylo vidět na kvalitě masek a nápadů na převleky, ve kterých návštěvníci plesu přišli.
A tak jsme mohli vidět například skupinu ZZ Top, Boženu Němcovou, Michala Davida, Naďu Urbánkovou, Freddieho Mercuryho, Lady Gaga, monackého knížete s manželkou, skupinu Lunetic nebo Marilyna Mansona. Navštívil nás i Jiří Suchý, Charlie Chaplin, Mr. Bean, Dan Nekonečný, Johnny Depp, Bruce Willis, David Gahan, ale také strýc Matúš se strýcem Jurem ze seriálu Slovácko sa nesúdí. Potom také Tomáš Garrigue Masaryk nebo Magdalena Dobromila Rettigová.
Celkové množství masek bylo daleko bohatší a bylo se v zaplněné hale Na Chrupavce opravdu na co dívat. A kdo chtěl, mohl si s sebou odnést domů na památku fotografii z fotokoutku Funbox. Součástí akce byla bohatá tombola s hlavní cenou, uzenou šunkovou kýtou, a také soutěž o nejlepší masku. A jaký byl výsledek? V kategorii sportovec byla nejhezčí maskou představitelka Evy Samkové Adamczykové, v kategorii politik potom Gaius Julius Caesar, v hercích představitel Johna Travolty, v hudbě se nejvíce líbila skupina KISS a v kategorii ostatní Albert Einstein.
Maškarní ples uběhl jako voda a podle reakcí návštěvníků se více než vydařil. Byl místem společných setkání s přáteli a příjemně stráveného večera.
Radek KrausCyklotoulky – Křivoklátsko 2022
Stoky vyrazily po křtu Almanachu na cyklovýlet na Křivoklátsko a byla to jízda
Cyklotoulky – Křivoklátsko 2022
Stoky vyrazily po křtu Almanachu na cyklovýlet na Křivoklátsko a byla to jízda
V pátek 22. října jsme se všichni sešli v Líbeznicích před klubovnou kvůli křtu Almanachu vydaného k výročí 100 let našeho střediska. Po krátkém povídání a samotném křtu jsme naskákali do aut a vydali se směrem k naší cílové destinaci. Tou byl chatkový kemp Bucek v obci Třtice. Po ubytování jsme se najedli, každý snědl, co si dovezl. Pohodový večer jsme pak zakončili okolo půlnoci krátkým zápasem v nohejbale. V sobotu ráno jsme si mohli díky nevlídnému počasí trochu přispat, takže na výlet jsme vyrazili až okolo poledne, kdy už se začalo vyjasňovat. Naším cílem byl Křivoklát, kam jsme se zdárně dostali bez větších potíží. Odměnou nám byl skvělý oběd a krásný výhled na hrad. Po obědě jsme vyrazili na cestu zpět do kempu.
TadeášBourání skautské chaty
Něco starého končí... ale nové bude začínat.
Bourání skautské chaty
Něco starého končí... ale nové bude začínat.
Něco starého končí... ale nové bude začínat. V letošním roce slaví ročníky narozené v roce 1968 krásných 54 let a příští rok je čeká půlkulaté jubileum. Toho se však nedočká jedna líbeznická dáma. Skautská chata v Areálu zdraví.
Málokdo ví, jaká je vlastně historie této budovy, kde se v Arču vlastně vzala. Vysvětlení je ale poměrně jednoduché. Při obnově skautingu v období pražského jara v roce 1968 vyvstala potřeba se někde scházet, mít kde konat skautské schůzky. Původní klubovnu, o něco dále, v Plickově zahradě, totiž tehdejší Místní národní výbor Líbeznice v roce 1960 nařídil zbourat. Bylo zahájeno jednání s vedením obce s cílem získat náhradu za zbouranou klubovnu. Za přispění tehdejší Okresní rady Junáka a částky, která byla získána od MNV, byla nashromážděna potřebná suma, která umožnila objednat montovanou chatu typu „Nataša“ u dřevařských závodů Praha. Tu následně zakoupil Místní národní výbor za cenu 23 700 Kčs.
Po dohodě s MNV započaly 13. července terénní úpravy pro stavbu nové skautské chaty na obecním pozemku v budoucím Areálu zdraví. Stavba samotné chaty na připravené základy, ve kterých byly použity také kolejnice ze zrušené vlečky „Mratínky“, začala v říjnu 1968. Probíhala svépomocí, většinou o víkendech, a dokončena byla 8. února 1969.
Klubovny si ale skauti mohli oficiálně užívat necelé dva roky. Třetí zákaz českého skautingu měli na svědomí, stejně jako ten druhý v roce 1948, opět komunisté, kteří po invazi vojsk Varšavské smlouvy zakázali v roce 1970 skautům činnost. Chata byla vrácena obci a za normalizace občas využívána místní pionýrskou organizací. Její terasa potom při komunistických projevech při oslavách 1. máje.
Naštěstí ne dlouho po sametové revoluci skauti v Líbeznicích 22. února 1990 obnovují svoji činnost a klubovna zase ožívá. Nově vzniklý Obecní úřad Líbeznice ji poskytl skautům k neomezenému užívání. Narůstá také zájem dětí vstoupit do Junáka a naučit se žít podle skautských zákonů. Co však nenarůstá, to je prostor původní skautské klubovny a Areálu zdraví. Po dokončení haly Na Chrupavce v roce 2016 se skauti v listopadu začínají stěhovat do nových prostor ve žluté apsidě sportovní haly. „Stará dáma“ v Areálu zdraví osiřela halasem junáků a stala se jen prostorem pro skladování skautských věcí. Její zázemí a pódium alespoň ožívaly při každoročních společenských akcích, jako jsou pálení čarodějnic, country večery nebo rockový Mammutfest. Ale skautská chata už to prostě nebyla.
Možná to bylo symbolické vzhledem ke komunistickým zákazům junácké organizace, ale v pondělí 7. listopadu 2022, přesně 105 let od bolševické revoluce v tehdejším Rusku, se ozval bublavý zvuk motorů bagru a nákladních vozů a skautská chata pomalu, ale jistě začala mizet z povrchu zemského…
Ačkoli na místě skautských schůzek v Areálu zdraví vznikne budova s jiným účelem (nové sociální zázemí pro celý areál včetně prostor pro kavárnu, saunu či jiné komerční využití podle projektu Ateliéru M1 architekti), díky nové klubovně Na Chrupavce se odkaz skautingu naplní: „Jeden osud se uzavře, skauting bude žít dál.“
Ludmila Červínová, Radek KrausCelostředisková výprava 2022
Oddíly světlušek a vlčat z celého našeho střediska na společnou výpravu.
Celostředisková výprava 2022
Oddíly světlušek a vlčat z celého našeho střediska na společnou výpravu.
V pátek 14. října vyrazily oddíly světlušek a vlčat z celého našeho střediska na společnou výpravu. V onen pátek jsme z pražského hlavního nádraží vyjeli v počtu skoro 60 sester a bratrů skautů směr Cheb. Cesta byla dlouhá, ale i přes nepříznivé počasí při příjezdu jsme se dostali na základnu a všichni se ubytovali. V den příjezdu následovala večeře a uvítání místního vévody z Valdštejna, což byl tematický program. Vévoda nás se svým služebnictvem přivítal v Chebu a nám už jen zbývalo jít se zachumlat do spacáku a vyspat se na další den.
Zpáteční cesta byla o poznání zajímavější než první polovina dne, jeli jsme více přírodou a bylo více problémů. Přes všechny křeče, rozbité kotníky a rozpadlá kola jsme se ale nakonec v pohodě vrátili do kempu, kde jsme pak už zbytek dne odpočívali. Nebyli bychom to však my, kdybychom stejně za chvíli zase nevzali míč a nezačali hrát všemožné hry a další aktivity.
V neděli ráno jsme se sbalili, uklidili a vyrazili na cestu k domovu. Celý víkend se velmi povedl, a přestože jsme byli rozlámaní, tak se všem líbil.
ČikuliTábor: Dobrodružství ve filmech
Do Hradčan se všichni moc těšíme, na naše kouzelné tábořiště u řeky Ploučnice
Tábor: Dobrodružství ve filmech
Do Hradčan se všichni moc těšíme, na naše kouzelné tábořiště u řeky Ploučnice
Třetí turnus letošních skautských táborů v Hradčanech se konal od 23. července do 6. srpna 2022 a zúčastnil se ho oddíl Stopařů a Štik s družinami Klubíček, Labutí a Vážek. Do Hradčan se všichni moc těšíme, na naše kouzelné tábořiště u řeky Ploučnice uprostřed hlubokých lesů. Počasí nám letos přálo, tak jsme si užívali i koupání ve studené Ploučnici. Každý den jsme mohli pravidelně pozorovat, jak po Ploučnici proplouvá rodinka labutí a dvě rodinky kachen a krmí se v zatáčce u tábora zralými ostružinami. Na táboře si všichni vyzkoušeli tábornické dovednosti, jako je řezání a sekání dříví, rozdělávání ohně, vaření či spaní ve stanu a v týpí. Při výpravě s přespáním mimo tábor přespala mladší děvčata pod širákem, ti starší pod skalním převisem. Přitom pozorovali hvězdy a nádherný východ a západ slunce z Hradčanské vyhlídky. Během tábora jsme plnili různé skautské zkoušky a odborky, například kuchaře, hvězdáře, plavce či rukodělkáře, a světlušky si plnily výzvu Tři kapky rosy. Slavnostní táborák byl letos trochu napínavý, protože jsme do poslední chvíle nevěděli, jestli se uskuteční. Dopoledne pršelo a podle předpovědi počasí se i k večeru měla přihnat bouřka s lijákem. Naštěstí nás déšť s bouřkou minul a táborák měl opět svoji nezapomenutelnou atmosféru, především pro všechny, kdo vyslovovovali svůj skautský, světluškovský či vlčácký slib.
Kromě pobytu na tábořišti jsme se vydali i na výlet vlakem do Benešova nad Ploučnicí podívat se na zámek a navštívili jsme i zdejší vyhlášenou cukrárnu. Celým pobytem nás provázela celotáborová hra na téma „Dobrodružství ve filmech“, takže skoro každý den jsme se ocitli v jiném filmu. Zkusili jsme si na vlastní kůži například ztroskotání Titaniku na kánoi v Ploučnici, jaké to je, být „sám doma“, tedy bez vedoucích v táboře, potkat při noční bojovce Leontýnku z Ať žijí duchové či si uvařit výborný oběd za pomoci krysáka Remyho z Ratatouille. Tábor se mohl uskutečnit jen zásluhou týmu vedoucích, bez jejichž nadšení by to nešlo. Velkou posilou ve vedení tábora byli letos roveři z družiny Stok. Všem vedoucím a kuchařkám patří veliký dík za jejich obětavost a pomoc, neboť to dělají jako dobrovolníci a ve svém volném čase.
Ivana KrausováTábor Stok: Projekt Manhattan 2
Nejen 80 km pěšky do tábora, ale také táborovou sci-fi hru Manhattan 2 zažily v létě Stoky
Tábor Stok: Projekt Manhattan 2
Nejen 80 km pěšky do tábora, ale také táborovou sci-fi hru Manhattan 2 zažily v létě Stoky
Naše legendární cesta začala 14. července k večeru v Líbeznicích ve skautské klubovně, kde jsme se dohodli, jakou cestou se do tábora v Hradčanech vlastně vydáme. Rozhodli jsme se jít přes Lobeč. Celou cestu popisovat nebudu, bylo by to opravdu na dlouho, protože nás potkalo dost bolesti, utrpení, ale také radosti a smíchu. Nicméně jakmile jsme dorazili do tábora, mohl začít jeden větší zážitek za druhým. Letos jsme toho totiž zažili opravdu hodně.
Nejen oněch 80 km pěšky do tábora, ale také táborovou sci-fi hru Manhattan 2, která volně navazovala na stejnojmenný projekt z historie a pro tuto příležitost ji napsal Ondřej Štryncl, přenášení obrazu Zahrady pozemských rozkoší od Hyeronima Bosche, taky nějaké ty skály, střelbu ze vzduchovky, kuřata pečená v zemi, noční výsadek, vaření pokrmů z celého světa a mnoho dalšího. Bylo toho opravdu dost a všechny nás to bavilo. Vrcholem tábora byl pro nás pro všechny roverský slib. Až na něm jsme si všichni uvědomili, k čemu se zavazujeme, jaká jsme parta a co nás drží pospolu. Naše pocity byly nepopsatelné. Všem se v hlavě točila stejná myšlenka – jak moc jsme vděční, že jsme tady, že jsme sem došli a že jsme spolu. Naši cestu jsme ukončili splouváním řeky Ploučnice na kánoích. Nálada byla po celou dobu výborná, ale horko a dost zarostlá řeka to docela kazily. Nebylo to nejrůžovější, ale čím větší utrpení, tím živější vyprávění. Ať už jde o lodě, nebo o cestu do tábora. Nicméně jsme si celý tábor moc užili a všichni se už teď těšíme na další rok.
WendyTábor: Hobit
Prázdniny se nám překulily do své druhé půle a tábory líbeznických skautů jsou u konce.
Tábor: Hobit
Prázdniny se nám překulily do své druhé půle a tábory líbeznických skautů jsou u konce.
Prázdniny se nám překulily do své druhé půle a tábory líbeznických skautů jsou u konce. Tím úplně prvním a zároveň nejpočetnějším byl tábor oddílů Amazonek, Surikat a Vlčího dolu, který osídlil půvabné tábořiště v meandru řeky Ploučnice v blízkosti osady Hradčany u Mimoně na první dva týdny července. Sjeli jsme se v celkovém počtu skoro 60 kluků a holek a téměř 20 dospělých vedoucích, tato čísla dokazují stále rostoucí zájem o skauting, který lze sledovat celorepublikově. Věděli jste, že česká skautská organizace Junák – český skaut, z. s., se řadí mezi nejrychleji rostoucí skautské organizace v Evropě?
Skauting nás zkrátka baví, a to v celé své kráse. Vyzkoušeli jsme si celou řadu dovedností, které se v přírodě rozvíjejí mnohem snadněji než ve městě, jako je příprava dřeva, vaření na ohni, ošetření drobných poranění, přežití bez elektřiny apod. Poznávali jsme přírodu i sami sebe. Učili jsme se spolupráci, zodpovědnosti a samostatnosti. Pro některé z nás byl letošní tábor úplně první příležitostí nabýt samostatnosti a obejít se bez rodičů, pro jiné to byla možnost plnit výzvy, které již vyžadují samostatnosti velkou porci, například Tři bílé tesáky, Tři kapky rosy, Tři orlí pera či všelijaké odborky. Pro někoho se letošní tábor stal nezapomenutelným díky složení světluškovského, vlčáckého nebo skautského slibu.
Všechny nás pohltila etapová hra, která byla inspirována Tolkienovým Hobitem. Trpaslíci se spolu s Bilby Pytlíky (bylo jich celkem osm) vydali na cestu tam a zase zpátky. Museli získat zpátky ukradené poníky, uprchnout z elfího vězení, dostat se tajně do Jezerního města, obelstít draka Šmaka, najít arcikam a nakonec se utkat v bitvě pěti armád. Naštěstí jim v tom pomohl Glumův „milášek“, tedy prsten moci, který si každý účastník odvezl domů jako pozvánku na příští tábor.
Domů jsme se vrátili unavení, špinaví, ale šťastní a plní zážitků. Všichni už se těšíme na září, až se zase uvidíme a společně se vrhneme do skautské činnosti, která za rok znovu vyvrcholí táborem. Všem vedoucím patří velké poděkování za jejich dobrovolnickou práci a celoroční nasazení.
Kateřina JakubováZávod vlčat a světlušek
Krajské kolo závodů světlušek 2022 se konalo v Kutné Hoře v sobotu 4. června.
Závod vlčat a světlušek
Krajské kolo závodů světlušek 2022 se konalo v Kutné Hoře v sobotu 4. června.
Krajské kolo závodů světlušek 2022 se konalo v Kutné Hoře v sobotu 4. června. Sraz jsme měli u sokolovny. Závod začínal slavnostním nástupem, potom družiny vybíhaly v časovém rozdílu okolo 15 minut. Na trase byla stanoviště, kterých bylo celkem deset. Na každém stanovišti byly úkoly, na něž byl limit 10 minut, a do té doby musel každý tým úkol splnit. Podle toho, co jednotlivá družstva na stanovištích splnila, se vyhodnotily body. Každá skupina dostala mapu, podle které se orientovala a zjistila, kde jsou jednotlivá stanoviště. Skupiny musely projít také chodbami v podzemí – štolou sv. Jiří, kde každý člen musel mít hornickou helmu. V chodbě byly obrázky a popisky hornického vybavení, které jsme si museli zapamatovat. Hned za chodbou bylo také první stanoviště, kde jsme měli za úkol popsat naslepo obrázky, co byly v chodbě, dále najít v herbáři různé květiny a v jízdním řádu vyhledat, kdy jede vlak v neděli dopoledne z Kutné Hory do Zbraslavic. Na dalších stanovištích byly úkoly jako poskládat hlavolamy, zdravověda (vyléčit pacienty se spáleninou, bodnutí hmyzu či pomoci člověku v bezvědomí), třídění odpadu, uvařit pomazánku, sbalit si na třídenní výlet, poznat podle obrázků rostliny a stromy, orientace s mapou a buzolou, poznat významné české osobnosti a fyzická zdatnost (přelézt po provazech mezi stromy na druhý břeh řeky). Družiny, které se vrátily ze závodu, šly na oběd. Pak jsme mohli hrát hry jako tenis nebo vybíjenou. Potom už jsme čekali jenom na výsledky. Večer bylo vyhlášení vítězů a pak se vlakem odjíždělo domů. Závodů se účastnilo 18 hlídek ze Středočeského kraje a z Líbeznic tři družiny, které se umístily takto:
3. místo – Klubíčka;
6. místo – Statečné Amazonky;
11. místo – Odvážné Amazonky
Zlatá horečka na Yukonu
Jako i roky předchozí jsme se i letos my, Stoky, rozhodli podniknout výpravu na běžkách.
Zlatá horečka na Yukonu
Jako i roky předchozí jsme se i letos my, Stoky, rozhodli podniknout výpravu na běžkách.
Jako i roky předchozí jsme se i letos my, skauti z Líbeznic, Stoky a Štiky, rozhodli podniknout výpravu na běžkách. Jiné to tentokrát mělo být tím, že běžky raději necháme doma kvůli averzi některých účastníků k tomuhle dopravním prostředku a tentokrát zkusíme sjezdovky a snowboardy. Do poslední chvíle jsme ani nevěděli, jestli budeme moct odjet, situaci komplikovalo mnoho aspektů. Týden poté, co jsme se dozvěděli, že nakonec opravdu budeme moci vyrazit, jsme se sešli na nádraží v počtu větším, než jsme očekávali, a naše cesta mohla započít. Přímý vlak nás odvezl až do Tanvaldu, kde jsme na půl hoďky vymrzli, pak nasedli do autobusu a vystoupili těsně u naší chaty. Byla tma – skvělá výmluva pro to, nikam už se nevydávat a zařídit si vlastní zábavu na chatě. Zpívali jsme, povídali si a udělali si celkově večer podle vlastních představ. Sobotní ráno, ač jsme vstávali docela brzy, proběhlo klidně, nasnídali jsme se a všichni se vykopali z chaty nad moje očekávání bez větších komplikací a mohli jsme vyrazit na svah. Jezdilo se krásně, počasí bylo téměř ideální a na svahu byli kromě nás asi jen další čtyři lidé. Samozřejmě jsme dělali občasné přestávky v bufetu a odpoledne se pár skautů zúčastnilo místních závodů – 10. ledovcové rallye. Všechny tři stupně vítězů, co se týče závodu na snowboardu, obsadily naše holky a špatně si nevedl ani náš vedoucí ve sjezdu na lyžích za muže, ten skončil na druhém místě. Na chatě nás čekal ohřátý gulášek, který si my umíme vychutnat vždycky, obzvlášť když jsme se unavení vrátili ze zimy. Následoval dlouhý a zasloužený odpolední klid. Co se večera týče, ten už podle našich představ úplně nebyl – vedoucí se nás rozhodli potrápit noční hrou. Vyšlapali jsme celou sjezdovku nahoru a tam jsme dostali úkol získat zlato, které se mělo nacházet asi kilometr od místa, kde jsme se rozešli. Problém byl, že nás u toho nikdo nesměl vidět, aby nám zlato nevzal. Svícení na cestu tedy nepřipadalo v úvahu. Nebudu zapírat, že jsme byli trochu nevrlí, když jsme se štrachali zasněženým kopcem nahoru. Odměnou nám byl následný sestup, váleli jsme sudy nebo prostě sjížděli celou sjezdovku po zadku. Jak se říká, všechno končí dobře, nebo tak to aspoň říkáme my. V neděli už jsme jen příkladně uklidili chatu, zabalili si všechny věci a příjemně unaveni odjeli domů.
Adriana KupkováÚspěch na závodech
Dne 23. dubna 2022 se konaly Závody vlčat a světlušek ve městě Klecany.
Úspěch na závodech
Dne 23. dubna 2022 se konaly Závody vlčat a světlušek ve městě Klecany.
Dne 23. dubna 2022 se konaly Závody vlčat a světlušek ve městě Klecany. Jednalo se o okresní kolo, kterého se zúčastnily světlušky a vlčata z okresu Praha-východ. Z našeho skautského střediska „Willi“ Líbeznice se závodu zúčastnilo několik soutěžních hlídek. Soutěžní hlídky byly z oddílů Amazonky, Klubíčka, Pátý Oceán, Surikaty a Vlčí důl. Byly rozděleny na chlapecké a dívčí. Z chlapecké kategorie postupovaly dvě soutěžní hlídky a z dívčí kategorie tři soutěžní hlídky do krajského kola.Závod byl provázený, vzhledem k datu konání akce, symbolickým rámcem svatého Jiří jakožto patrona českých skautů. Cílem závodu bylo posbírat po cestě různé indicie, díky kterým pak mohly světlušky a vlčata přemoct draka. Závod se skládal z osmi soutěžních stanovišť, která byla rozmístěna po klecanském lese, nedaleko skautské klecanské základny. Pro soutěžící hlídky bylo připraveno mnoho zajímavých aktivit postavených na schopnosti poradit si v krizových situacích či na skautských dovednostech. Nutností bylo také zvládnout ošetření zranění a úrazů nebo si poradit se zašifrovanými informacemi, procvičit si manuální dovednosti, komunikaci nebo poznávání přírody. Při plnění úkolů se hledělo nejen na vědomosti, ale i na spolupráci ve skupině a její chování na jednotlivých stanovištích. Celý den děti provázelo slunečné a teplé počasí. Po téměř celodenním závodě přišel čas na počítání výsledků. Zatímco organizátoři vyhodnocovali a počítali, děti byly zaměstnány v areálu základny klecanských skautů zábavným programem. Po vyhodnocení se konal slavnostní nástup, při němž jsme se dozvěděli umístění jednotlivých hlídek a který zakončil celý závod.
Umístění v chlapecké kategorii:
1. Hlídka Vlčí Důl Zlonín – postup do krajského kola
2. Hlídka Surikaty – postup do krajského kola
Umístění v dívčí kategorii:
1. Hlídka Odvážné Amazonky – postup do krajského kola
2. Hlídka Statečné Amazonky – postup do krajského kola
3. Hlídka Klubíček – postup do krajského kola
Děti účastí v závodu ukázaly, jak dokážou skvěle spolupracovat, komunikovat a chovat se jako praví skauti. Myslím, že mluvím za všechny vedoucí i rodiče, když podotknu, jak moc jsme byli na vlčata a světlušky pyšní, a valná část vedoucích byla upřímně dojatá. Tímto bych chtěla poděkovat všem skautským vedoucím z našeho střediska „Willi“ Líbeznice za skvělou práci, kterou odvádějí každý den. Také bych ráda poděkovala rodičům za podporu naši a jejich dětí. A nakonec klobouk dolů klecanským skautům za skvěle zorganizovaný a připravený závod!
Podzimní tábor 2021
Sešli jsme se v Praze, odkud jsme vyrazili vlakem, který mířil směrem Čimelice
Podzimní tábor 2021
Sešli jsme se v Praze, odkud jsme vyrazili vlakem, který mířil směrem Čimelice
Nejdříve jsme se sešli na hlavním nádraží v Praze, odkud jsme vyrazili vlakem, který mířil směrem Čimelice. Cesta trvala něco přes dvě hodiny. Vlak vyšperkovaly šátky všech druhů a smějící se děti. Jakmile jsme dorazili na místo, šli jsme asi necelý kilometr, než jsme dorazili do ubytovacího komplexu. Rozdělili jsme se do skupinek po osmi a šli se ubytovat. Následně jsme hráli hru, abychom se představili, a také se dozvěděli o službě v kuchyni, která byla povinná pro všechny účastníky podzimního tábora. Celý tábor se nesl v duchu televizních stanic, takže jsme byli rozděleni náhodným losováním, něco na způsob šťastných deset. Bylo celkem šest týmů v barvách černé, žluté, bílé, modré, červené a zelené. Každá televizní stanice si později vymyslela svůj název, logo a text (například Správnou cestou jít a jen kvalitní být. Tv Kvalita). Každý den nás čekal úplně jiný program, například hra „Tanky“ či „Boj o Totem“. Jeden den jsme vyrazili zkoumat trasu mimozemšťanů a zkusit je přivolat na planetu Zemi. Mimo jiné pod to spadalo jít celou cestu pozpátku a hledat určité indicie. Závěrem jsme si nechali napsat vzkaz od kolemjdoucího na balonky, kterými jsme společně ozdobili strom – jako dar pro jejich příchod. Pak jsme to celé uzavřeli na placu před sběrným dvorem, kde jsme křídami pokreslili, jak to u nás na Zemi vypadá a co bychom jim chtěli vzkázat. Pomalu, ale jistě nám tak přicházel poslední večer tábora, na který jsme se všichni tvrdě připravovali – na Galavečer. Naši vedoucí se přestrojili za číšníky pětihvězdičkové restaurace a obsluhovali nás jako dámy a pány. Na stůl bylo umístěno několik chodů společně s přivítacím drinkem. Závěrem Galavečeru se blížilo to, na co jsme se těšili všichni nejvíc. Každá televize měla vylosovaný žánr, na který si měla připravit scénku ke Galavečeru (reality show, soutěž, zprávy…). Všechno to byly opravdu povedené scénky, ale vítěz mohl být jen jeden a tím se stala TELEVIZE ZNOVA! Večer si všichni moc užili a následující ráno se začalo balit na cestu domů. Když měli všichni zabaleno, hráli jsme různé hry nebo jsme také mohli vypomoct v kuchyni. Snědli jsme výbornou polévku a poté jsme vyrazili na vlak, který byl neskutečně přeplněný, ale vrátili jsme se domů všichni veselí, plní zážitků a zdraví. Myslím, že můžu mluvit za všechny, když řeknu, že jsme si to pořádně užili!
Tygřice – Tereza MaňhalováCyklovýlet Stopaři a Štiky
V pátek 8. října se scházíme u klubovny, kde nakládáme kola a odjíždíme do kempu
Cyklovýlet Stopaři a Štiky
V pátek 8. října se scházíme u klubovny, kde nakládáme kola a odjíždíme do kempu
V pátek 8. října se scházíme u klubovny, kde nakládáme kola a odjíždíme do kempu U Skalníku ve Stráži nad Nežárkou. Tam přijíždíme až za tmy, stavíme stany a vaříme si večeři. Přes noc se teplota dostala až do minusu. Ráno vstáváme kolem sedmé, připravujeme se na výlet a vyrážíme. Cestou míjíme třeboňské rybníky a kocháme se krajinou. V Třeboni jsme se stavili na zdejších trzích, kde jsme doplnili energii různými pochoutkami, a vyjeli jsme se podívat podél rybníka Svět na Schwarzenberskou hrobku. Odtud jsme se nádhernou podzimní přírodou vrátili do Nové Hlíny na oběd. Po krátkém odpočinku jsme už jeli nazpátek, avšak jinou trasou, přes Stříbřec. Při příjezdu do kempu jsme byli všichni po 50kilometrové trase značně vyčerpaní, avšak díky pohonu „dobré nálady“ jsme sebrali energii a do večera hráli nohejbal, a když padla tma, tak jsme se přesunuli do jedné společenské místnosti, kde jsme si dali kulečník a stolní fotbálek. Druhý den jsme si zase zahráli na síti nohejbal, lakros a pár z nás ještě i kulečník a ruské kuželky, pobalili jsme se, naskákali do dodávek a vyjeli zpět do Líbeznic. Cestou jsme se ještě stavili na jídlo a spokojeni dojeli ke klubovně.
Michal Pelikán – PeldaAmazončí den
Náš „amazončí“ den jsme zahájily 18. září 2021 okolo 10. hodiny v Líbeznicích
Amazončí den
Náš „amazončí“ den jsme zahájily 18. září 2021 okolo 10. hodiny v Líbeznicích
Náš „amazončí“ den jsme zahájily 18. září 2021 okolo 10. hodiny v Líbeznicích u skautských kluboven Na Chrupavce.
Sešlo se mnoho žlutých, modrých i zelených amazonek. Bylo nás tolik, kolik nás mělo být, a tak jsme vyrazily. Šly jsme Líbeznicemi až do Měšic. Už na začátku výpravy se odstartovaly dvě putovní hry (předávání kolíčku a přírodní katastrofy). Šly jsme po přírodních cestách, takže to byla pěkná změna oproti asfaltu a všem chodníkům. V Měšicích jsme to otočily a mířily znovu po přírodní cestě do Hovorčovic. Prošly jsme Hovorčovicemi a prohlédly si zvenku místní školu, skautské klubovny našich vodních skautů a venkovní probíhající kulturní akci. Došly jsme na hřiště, kde jsme si daly svačinky a napily se. Pak si zelené Amazonky připravily velmi záživnou a zábavnou překážkovou dráhu na dětském hřišti. Všem to moc šlo a spousta zdatných Amazonek si dráhu přeběhla i vícekrát. Když už doběhly všechny malé soutěžící světlušky, tak nastoupily starší skautky a naše oddílové vůdkyně na zkoušku zdatnosti. Dráha pro skautky a vedoucí byla o trochu ztížena lidskými překážkami, ale nakonec si to všechny Amazonky moc užily a pobavily se u toho.
Byl čas vyrazit dál. Znovu jsme prošly Hovorčovicemi, tentokrát ale nazpátek. Naše další cesta směřovala do Líbeznic na plácek u lesíka. Tam jsme se všechny zase napily a nasvačily. Dále jsme mířily na polní cestu k Beckovu. Na Beckově se starší Amazonky rozutekly do lesa pro dříví, abychom si mohly udělat „typický amazončí oběd“, což je francouzská polévka s písmenky a mušličkami + houska, salám a taveňák. Zjistily jsme, že polévku budeme muset dělat nadvakrát, protože jeden kotlík pro všechny nevystačí. Rozdělaly jsme oheň a všechny jsme spolupracovaly okolo vaření a udržování ohně. Když už jsme s prvním kotlíkem finišovaly, pohnuly se podpůrné tyče, které držely kotlík, a polovina polévky byla na zemi. Naštěstí jsme měly více vody, tak to nebyl žádný problém. Polévka všem chutnala a bylo dost i na přídavky. Potom jsme zbylé místo v žaludku zaplácly houskami, salámy a sýry. Byl čas odchodu.
Poslední část našeho dne. Došly jsme do lesa na Beckově, tam jsme zahájily amazončí rituál. Nejdříve jsme přivítaly nové členky mezi nás a potom jsme se rozdělily do skupinek podle našich barev. Pokračování rituálu ve všech skupinkách probíhalo tak, že se definitivně rozhodlo o rádkyních a podrádkyních (což jsou důležité skautské funkce pro správné fungování každého oddílu). Potom se všechny Amazonky seznamovaly se svými dalšími novými funkcemi. Byl to velmi dojemný rituál plný radosti, hrdosti a vděku. A pak jsme zjistily ještě něco šokujícího. Naše sestřička Severka přišla se skvělým nápadem o našem pojmenování. Náš oddíl se jmenuje Amazonky, stejně jako řeka Amazonka, která má různě velké a dlouhé přítoky. Naše vedoucí se toho nápadu chytily a našly nejhezčí názvy. Tak jsme byly pojmenovány podle přítoků řeky Amazonky. Naše družiny se momentálně nazývají: Iriri, Xingu, Putumayo, Araguaia a Tocantins. Tím jsme ukončily náš rituál a pak už následovala jenom cesta do Líbeznic ke klubovnám, kde na nás čekali naši milující rodiče. Nakonec jsme ušly téměř 14 km i s našimi nejmladšími sestřičkami. Byl to pěkný a povedený den.
Assisi – Kristýna KalíškováPátý oceán závodil na Vltavě
Závod Napříč Prahou – přes tři jezy je tradičním pražským vodáckým závodem s historií
Pátý oceán závodil na Vltavě
Závod Napříč Prahou – přes tři jezy je tradičním pražským vodáckým závodem s historií
Závod Napříč Prahou – přes tři jezy je tradičním pražským vodáckým závodem s historií sahající až do roku 1939. Trať závodu je dlouhá asi 6,5 říčních kilometrů se startem na Císařské louce (nad Železničním mostem) a s cílem na ostrově Štvanice. Jak název závodu napovídá, na trati se překonávají tři jezy: Šítkovský (pod Jiráskovým mostem), jez Staroměstský (Karlovka nad Karlovým mostem) a Helmovský jez u Štvanice. Trať tohoto prestižního závodu je atraktivní, vede historickým centrem Prahy a je ojedinělou příležitostí ke sjetí pražských jezů, které se pro veřejnost otevírají právě jednou ročně u příležitosti tohoto závodu. Letos jsme se tohoto závodu zúčastnili se čtyřmi posádkami, dvěma závodními a dvěma jedoucími v open kategorii.
Sekki – Jaroslav HamerníkPutovní tábor 2021: Stopařů a Štik
Putovní tábor je ideální uspořádat pro skauty a skauty, kteří se chystají vstoupit
Putovní tábor 2021: Stopařů a Štik
Putovní tábor je ideální uspořádat pro skauty a skauty, kteří se chystají vstoupit
Putovní tábor je ideální uspořádat pro skauty a skauty, kteří se chystají vstoupit mezi rovery, to jest od patnácti let. Je to značná změna, opustit pevné tábořiště a vydat se na pouť jen s tím, co si dokážu sbalit a unést na zádech. Velikost zavazadla, které nám umožní vzít si s sebou pouze to nejnutnější, nám pomáhá si uvědomit, jak málo člověku postačí, aby si zajistil pohodlí. Je to cesta k samostatnosti a skromnosti, která nám dává příležitost pro přirozené propojení s okolní přírodou.
Běžný tábor stejně jako putovní je třeba aktivně připravovat minimálně půl roku dopředu, nejlépe ihned po dokončení toho loňského. Musíte být připraveni na vše, ale k dispozici máte opravdu jen to, co si s sebou nesete na zádech.Vše začíná výběrem místa, respektive přibližné trasy, přípravou programu, vybavení a personálního obsazení. Putovní tábor je takovou špičkou využití skautských dovedností a zkušeností a především zkouškou, zda dokážeme vše využít v extrémních a krizových situacích. Právě při takovém putování vzniká mnoho příležitostí, jak prověřit naše schopnosti.
V plánu bylo několik přípravných výprav, abychom nic nepodcenili. Stále jsme se chystali online, a to včetně vaření speciálních cestovatelských jídel, a vyčkávali na první příležitost, kdy budeme moci do přírody. Naštěstí se nám začátkem června, kdy to epidemiologická situace dovolila, podařilo na dva dny uspořádat výpravu do Českého středohoří. Tam jsme konečně vyzkoušeli boty, batohy, oblečení a především celty, ze kterých stavíme přístřešky na přespání. Pod spacák už jen vhodnou karimatku chráněnou většinou igelitem. Vše musí být v perfektním stavu, v co nejmenší váze, uložené v pohodlném batohu. K této výbavě si každý musí nést jídlo většinou tak na tři dny, nádobíčko na vaření, do dvojice vařič a hlavně doplňovat 3–5 litrů vody potřebné na denní vaření. K základní výbavě si každý nese ještě KPZ a nějaké drobnosti. Zdravotník pak nese navíc solidně vybavenou lékárnu, ostatní organizátoři akce pak různé drobnosti pro realizaci oblíbených táborových her, které si chceme užívat i na putovním táboře. Já jsem si například přibalil malou českou vlajku, abychom mohli mít opravdové táborové nástupy. Váha zavazadla se pohybuje od 14 kg, ale může mít i 25 kg. Záleží i na tom, pro jak velikou osobu batoh nesete.
Naše táborové cestování jsme si na začátku trasy zpestřili domluveným ubytováním, ale zbytek už byl taková improvizace a chvilkami jsem měl pocit, že si to všichni účastníci asi úplně neuvědomovali. Kolikrát se mě někdo ptal, kdy už tam budeme, kde si uvaříme oběd a jak je to ještě daleko a že je to asi delší, než jsme na začátku cesty předpokládali. O to více mě těší, že jsme vždy dokázali, až na jednotlivce, přespat v suchu. Když jsme zmokli nebo jsme měli promočené boty, tak jsme našli ohniště, kde jsme si mohli usušit věci. Spali jsme na zříceninách, jen tak v lese, na tábořištích i v kempu a jednou, když se na noc blížily nebezpečné bouřky, nechal nás Karel Petráň, starosta městečka Svojšín, přespat na zámku, za což mu velmi děkujeme.
Děkuji Kaktusákům za přípravu her a volnočasového programu, Štikám a Stopařům za zvládnutí všech nástrah na suchu i ve vodě a především Ivaně Krausové, Petru Zarembovi, Kristýně Mikyskové a Ondrovi Štrynclovi za precizní přípravu celé akce, která se nám opět povedla na jedničku.
Fred, vedoucí táboraVe dnech 1. 7.–10. 7. 2021 jsme vyrazili jako skupina mladých skautů z Líbeznic na putovní tábor. Byli jsme v Mariánských Lázních, na zřícenině Hradu Volfštejn, prošli jsme přes rašeliniště až do našeho cíle, kterým byla Plzeň. První noc jsme si ještě mohli užít ve stanech v botanické zahradě v Bečově nad Teplou, ale další noc jsme již museli přežívat pod celtami.
Zažili jsme komentovanou procházku botanické zahrady, ferratu, prohlídku zámku s relikviářem svatého Maura a spousty dalších skvělých zážitků. Také zde pár zajímavých sázek. Počasí nám ale moc nevyšlo. Z deseti dní nám pršelo tak šest, ale nejvíce nás zasáhl déšť na indiánském tábořišti, které nám ochotně půjčili. Spali jsme sice ve velkém stanu, ale pršelo tak moc, že jsme v něm museli postavit celty, abychom nebyli mokří. Celkově nám vedoucí trošku zatajovali správné počty kilometrů, ale všichni to nakonec zvládli. Konec puťáku jsme zakončili splouváním řeky Mže a relaxací v kempu. Všichni jsme se ale nakonec těšili domů.
WendyNapsali o nás - Líbeznické spolky:
Historie skautů je zrcadlem historických událostí a zejména událostí 20 století.
Napsali o nás - Líbeznické spolky:
Historie skautů je zrcadlem historických událostí a zejména událostí 20 století.
Historie skautů je zrcadlem historických událostí 20. století. První skautský oddíl v Líbeznicích založil roku 1923 Vilém Fromm a oddíl to byl pouze chlapecký. Jméno „Willi“ se do názvu oddílu dostalo v roce 1932 právě na počest jeho zakladatele, oddíl byl součástí Svazu Junáků.
V roce 1935 byla v Líbeznicích otevřena první skautská klubovna nazvaná „Skautský domov“. Stála na tehdejším ostrůvku u potoka, blízko dnešní oblíbené Mratínky. Během druhé světové války klubovnu uzavřelo gestapo a později, v roce 1960, byla na pokyn Místního národního výboru stržena. Novou klubovnu si skauti svépomocí postavili při znovuobnovení své činnosti až v roce 1969 – v Areálu zdraví. Bohužel v roce 1970 ukončuje Junák v Líbeznicích oficiálně činnost z politických důvodů a veškerý majetek, včetně klubovny, předává Pionýru. Někteří skauti pokračují v činnosti v rámci trampingu. Skautské středisko v obci obnovilo svoji činnost opět až po sametové revoluci – v roce 1990.
Skautské hnutí je otevřené všem lidem, kteří mají chuť chodit do přírody a chránit ji, dělat něco pro své blízké, učit se nové věci, sportovat, pomáhat, aktivně se podílet na veřejném životě. Posláním skautingu je všestranně rozvíjet děti a mladé lidi – vést je k plnění povinností vůči sobě i svému okolí, ctít vyšší morální hodnoty. Skauting není jen volnočasová aktivita pro děti – ve středisku se potkávají ti, kterým je šest i šedesát let, je to způsob života. Jeho nedílnou součástí je celoživotní vzdělávání – skautští vedoucí musí splnit náročné kvalifikační zkoušky, aby mohli vést oddíly a věnovat se práci s dětmi. A to všechno se odehrává na bázi dobrovolnictví. Dnes má líbeznické středisko Willi 240 členů, z toho 180 dětí. Obliba skautingu narůstá každým rokem. Líbeznické středisko se skládá z oddílů Amazonek, Klubíček a Štik, Pátého Oceánu (vodní skauti Hovorčovice), Stopařů, Surikat, Netopýrů a Vlčího Dolu, kteří působí ve Zloníně. Nově také funguje družina benjamínků – předškolních dětí. Ve středisku skautují i starší kluci a holky (roveři a rangers) v jejich kmeni Fénix a dospělí v klubu oldskautů. Středisko Willi využívá ke své pravidelné činnosti líbeznické skautské klubovny v hale Na Chrupavce, ty však v dnešní době již kapacitně nestačí. Proto má oddíl vodních skautů v Hovorčovicích své vlastní prostory a oddíl Netopýrů a Vlčího dolu se schází v klubovnách ve Zloníně. Současnou vedoucí střediska je Miriam Kupková – Čakanka, jejími zástupkyněmi jsou Lucie Dembinská – Piškot a Adéla Figallová – Čoky.
Skauti z líbeznického střediska jezdí do přírody tak často, jak to jen jde. Vědí, že příroda je tou nejlepší učitelkou a lékem na různé „neduhy“ – psychické, fyzické i sociální. Proto skauti kromě pravidelných schůzek během týdne pořádají víkendové výpravy do přírody a poznávají nejen okolí Líbeznic, ale vydávají se i za hranice kraje. Organizují putovní tábory, kdy jsou i dva týdny na cestách se vším vybavením na zádech. Zamilovali si lesy v Ralsku poblíž Mimoně, kde mají svůj oblíbený kus lesa přímo u řeky Ploučnice. Tady se konají každoroční letní dvoutýdenní skautské tábory. Nezapomínají ani na své okolí – snaží se spolupracovat s obcemi a zapojují se do úklidových akcí, sázejí stromy, spolupořádají dětské dny, organizují Betlémské světlo nebo Maškarní ples pro dospělé.
Pandemie a s ní spojená opatření pochopitelně zasáhly i činnost skautů. Již více než rok se vedoucí snaží udržovat vztah s dětmi i staršími členy pomocí různých online aktivit – vymýšlejí hry, cvičí, vaří a tvoří s dětmi. Nezapomínají, jak důležitý je pobyt venku na čerstvém vzduchu, a za dodržení protiepidemických pravidel se snaží organizovat i venkovní aktivity nejen pro své členy, ale i jejich celé rodiny.
Skauti věří, že brzy bude skutečně líp, a proto se již s velkou chutí pustili do příprav letních táborů!
zdroj: Líbeznický zpravodaj
[Online: https://www.libeznice.cz/sites/default/files/2021/05/lz_4_21_web.pdf]
Skautujeme online
Všichni oddíloví vedoucí v našem středisku pracují na skautském vyžití
Skautujeme online
Všichni oddíloví vedoucí v našem středisku pracují na skautském vyžití
Všichni oddíloví vedoucí v našem líbeznickém skautském středisku pracují na tom, aby každý oddíl a každá družina měly dostatečné skautské vyžití i v online formě skrze naše počítače. Hledat inspiraci je sice již skoro po roce trošičku náročnější, ale všichni se snažíme si vzájemně pomáhat. Děkuji všem za jejich vysokou píli, pozitivní energii a nekonečnou kreativitu.
Během prosince 2020 jsme uspořádali akci „Díky pro zdravotníky!“ a podařilo se nám nasbírat nespočet cukrátek. Během neobvyklého adventního času většina skautských rodin trávila dny doma a pekly se primárně perníčky a další vánoční cukroví. Nashromážděné sladkosti jsme později předali zdravotníkům do několika nemocnic
V průběhu letošního roku jsme s dětmi uspořádali několik zimních výzev. Stavěli jsme sněhuláky, pekli cukroví, společně jsme vařili, pili horkou čokoládu, večeřeli z ešusu a spali ve svém pokoji na karimatce a ve spacáku. Také jsme pozorovali, krmili a počítali venkovní ptáčky a zapojili jsme se do celorepublikového sčítání ptactva. Vyrábíme pohlednice a posíláme je osamělým seniorům, vyrábíme barevné záložky do knížek a další dekorace spojené se zimním obdobím. Chodíme do přírody a hleSpolečná sbírka cukroví jako DÍKY pro zdravotníky foto archiv skauti dáme schované úkoly v tajných schránkách a pak se je snažíme splnit. Plníme speciální foto-selfie výzvu, kde hledáme veřejná místa v okolí našich domovů a poté si fotky navzájem sdílíme.
I nadále doufáme, že brzy budeme moct skautovat zase po našem, a moc se všichni těšíme, až ten čas přijde.
Adéla Figallová – ČokyVýprava Labské pískovce
S oddílem Stopařů a Štik jsme vyrazili na kola do překrásné oblasti Českého Švýcarska.
Výprava Labské pískovce
S oddílem Stopařů a Štik jsme vyrazili na kola do překrásné oblasti Českého Švýcarska.
O víkendu 2.–4. října se nám podařilo s oddílem Stopařů a Štik vyrazit na kola do překrásné oblasti Českého Švýcarska.
A věřte mi, že v naší nepříznivé době bylo vyjet takhle ven do přírody přesně to, co jsme všichni potřebovali. V pátek jsme dorazili do kempu Mezní louka až večer, takže jsme si zase po delší době vyzkoušeli postavit stan za tmy. Druhý den nás čekala jízda na kolech, a protože naše cesta vedla přes kopce, docela jsme si dali do těla. Nicméně dobrá nálada nechyběla, a když jsme projížděli Saskem, někteří si neodpustili sesednout z kola a zazpívat si jako švec v zemi krále Miroslava v pohádce Pyšná princezna.
Do kempu jsme se vrátili až kolem páté hodiny odpoledne. Příjemný čas na přípravu večerního ohně a večeře. Jak moc se nám z tábora stýskalo po zpívání u táboráku! Naštěstí s sebou bereme skvělé kytaristy. Druhý den nás náš vedoucí Petr vzal do podzemních tunelů ve vesnici Jánská, které vykopali za druhé světové války Němci, aby zde vyráběli součástky do letadel, a kde později naši vojáci skladovali palivo, než prostory úplně vyklidili. My jsme si díky tomuto místu například mohli vyzkoušet, jak vypadá úplná tma. Určitě to byl zvláštní zážitek. Za mě se výprava opravdu vydařila. A hrozně moc doufám, že jakmile bude situace znovu bezpečná, vyrazíme zase někam jinam. Protože takovéto výpravy jsou zážitky a kvůli zážitkům s přáteli přece chodíme do skauta.
Kristýna MikyskováV době koronaviru
„Skaut je prospěšný a pomáhá jiným,“ říká jeden z bodů skautského zákona.
V době koronaviru
„Skaut je prospěšný a pomáhá jiným,“ říká jeden z bodů skautského zákona.
„Skaut je prospěšný a pomáhá jiným,“ říká jeden z bodů skautského zákona. Jako skautky a skauti od sebe očekáváme, že budeme v případě potřeby pomáhat druhým, a s tímto přesvědčením vedeme i holky a kluky ve skautských oddílech. Tato potřeba teď nastává, aktuální situace před společnost klade výzvy, kterým je třeba čelit, ohrožuje ty nejzranitelnější, kteří potřebují pomoc druhých. Proto se starší skautky a skauti snaží během podzimní vlny koronaviru pomáhat, kde mohou. Ať už jsou to drobnosti jako nákup pro starší spoluobčany, nebo třeba vyvenčení pejska.
„Skaut je veselé mysli,“ říká další ze skautských zákonů. I přesto, že se momentálně nemůžeme scházet na družinových a oddílových schůzkách ani pořádat výpravy, nenecháváme se tím odradit. Snažíme se skautskou činnost podporovat i jinými cestami. Využíváme příležitosti a umožňujeme členům líbeznického střediska „být stále v kontaktu“ se skautským hnutím a kamarády. Snažíme se vyhnout stereotypu všech školáků a studentů – připojení se k počítačům, skypům, messengerům, hangoutům a teamsům. Každý oddíl funguje zcela individuálně, ale prioritou všech skautů v této době je nadýchat se čerstvého vzduchu, zažít nějaké malé dobrodružství, být nápomocný svým nejbližším rodinným příslušníkům a být zkrátka psychicky v pohodě a nad věcí.
Když zrovna skauti nemohou jet na výpravu, proč by nemohli stanovat doma na zahradě, přespat ve spacáku, povečeřet z ešusu a ráno si zacvičit s celou rodinou? Snažíme se skautky a skauty motivovat, aby co nejvíce času trávili venku v přírodě, kde se právě odehrává nádherně barevný a teplý podzim. Je to skvělá příležitost k pouštění draka, vyrábění podzimních dekorací, koupání se v hromadě podzimního listí nebo jen tak k zalezení do vyhřáté deky s oblíbenou knížkou a dobrým čajem. Oddíloví vedoucí také připravují outdoorové programy. Skautky a skauti potom mohou v okolí Líbeznic, Měšic, Baště a Zlonína hledat různé zašifrované úkoly s dalšími indiciemi, kešky nebo si třeba doplňovat jednotlivé body skautských odborek a odborností.
Samozřejmě také probíhají video schůzky, protože když se skautská partička dlouho nevidí, tak se nám stýská. Snažíme se tedy alespoň pozdravit přes webové kamery a povědět si, jak se komu daří. Také společně sdílíme naše podzimní zážitky formou fotek a videí, abychom měli přehled, kdo se jaké skautské výzvy zhostil.
Skautští vedoucí si uvědomují momentální situaci a snaží se být zodpovědní. Umíme děti rozptýlit a odreagovat od počítačů a televizních obrazovek. Chtěla bych všem svým sestrám a bratrům poděkovat za jejich píli a svědomitost v době koronaviru. Přeji všem pevné zdraví, trpělivost a dosti skautského elánu. Snad se brzy zase budeme moct pozdravit, potřást si skautskou levicí, vyrazit na výpravu do lesů a skal, opéct si špekáčky a zazpívat si z plna hrdla u táboráku.
Adéla Figallová – ČokyVýprava Zelených amazonek
O víkendu 19. až 20. září jsme se jako Zelené Amazonky vydaly na naši výpravu.
Výprava Zelených amazonek
O víkendu 19. až 20. září jsme se jako Zelené Amazonky vydaly na naši výpravu.
O víkendu 19. až 20. září jsme se jako Zelené Amazonky vydaly na naši výpravu. Sešly jsme se v 7.30 hodin na nádraží v Neratovicích, koupily jsme si lístky a nastoupily na vlak. Po půl hodině cesty jsme přestoupily v Mladé Boleslavi, jely asi další hodinu a vystoupily na zastávce kousek od Bezdězu. Od našich vedoucích jsme dostaly mapu a obálku s informacemi, kam máme dojít.
Prázdniny se blíží ke konci, a proto se setkáváme, abychom si pověděli, jak jsme si je užili a jak to s každým oddílem bude od září probíhat. Je to příjemné setkání všech věkových kategorií, potkávají se zde nejmladší světlušky a vlčata, skautky a skauti, roveři a rangers, vedoucí všech oddílů, také přátelé skautingu, rodiče a prarodiče členů střediska.
Na první místo jsme došly pod Bezděz k infocentru a dozvěděly se, kdo a kdy hrad postavil, a seznámily se i s pověstí o čertovi, který měl postavit zeď do zakokrhání kohouta. Dále jsme šly Máchovou cestou až k Máchovu jezeru. To byla jedna z nejlepších částí naší výpravy. Chtěly jsme se dostat na takovou malou plážičku, ale cestu jsme úplně nevychytaly, takže jsme musely lézt po skále vedle vody a krosny protlačit malou jeskyňkou. Na plážičce jsme si daly pauzičku a pak jsme šly do Hradčan na Hradčanskou vyhlídku. Dostat se na Generál nebylo vůbec jednoduché. Cesta nám trvala snad čtyři hodiny a vedla strašně moc do kopce. Když jsme se dostaly pod vyhlídku, měly jsme asi hodinu a půl do setmění na to, abychom se dostaly nahoru, nachystaly věci na spaní a oheň. Skvělý zážitek je taky ten, jak jsme musely slézat mezi skalami pod skalní převis, kde jsme měly v plánu přečkat noc. Lezly jsme po jedné a jako poslední šly krosny jedna po druhé. Dále jsme si nachystaly spaní, rozdělaly oheň, uvařily polévku a na ohni si udělaly klobásky. Tím jsme ukončily náš den a šly spát.
Ráno jsme vstaly v šest hodin, abychom se podívaly na východ slunce. Bohužel bylo trochu oblačno, takže tak nevynikl, ale i tak byl dost krásný. Potom jsme se vrátily do našeho tábořiště a udělaly snídani. Dále jsme si zabalily a naše cesta pokračovala směr naše tábořiště v meandru Ploučnice. Cestou jsme se musely stavit pro pitnou vodu, protože nám docházela. Naštěstí jsme došly k domu nějaké milé paní s pánem a ti nám vodu dali. Už i s vodou jsme se vydaly do tábořiště. Kolem jedenácté jsme tam došly. Potkaly jsme tam vodáky, kteří byli ale velice milí. Předali nám jejich rozdělaný oheň. K obědu jsme si uvařily těstoviny se sýrem, kečupem a zeleninou. Ve 13 hodin jsme musely vyrazit dál. Šly jsme na autobusové nádraží v Mimoni. Tam jsme všechny vyčerpaně odložily krosny a čekaly na autobus. Ten přijel asi 10 minut po tom, co jsme tam došly. Sedly jsme si na místa a jely směr Mělník. V Mělníku jsme přestoupily do dalšího autobusu a dojely do Líbeznic. Bohužel ale dopravu všude brzdily semafory kvůli opravám silnic, takže se naše cesta autobusem prodloužila o hodinu a půl. V Líbeznicích jsme se rozloučily a šly domů.
Celou naši výpravu jsme si moc užily. Ušly jsme přes 35 kilometrů a vytvořily si nové a skvělé zážitky. Měly bychom na takové výpravy jezdit častěji, protože jsou super a cesta nám dala dost zabrat.
zapsala skautka „Pesimi“Poslední táborák
Poslední srpnový víkend se scházíme na Areálu zdraví pod vedením Coudyho
Poslední táborák
Poslední srpnový víkend se scházíme na Areálu zdraví pod vedením Coudyho
Jako každoročně se scházíme poslední srpnový víkend na Areálu zdraví a pod vedením Coudyho společně zapálíme poslední táborový oheň.
Prázdniny se blíží ke konci, a proto se setkáváme, abychom si pověděli, jak jsme si je užili a jak to s každým oddílem bude od září probíhat. Je to příjemné setkání všech věkových kategorií, potkávají se zde nejmladší světlušky a vlčata, skautky a skauti, roveři a rangers, vedoucí všech oddílů, také přátelé skautingu, rodiče a prarodiče členů střediska.
Poslední srpnová sobota byla sice zakončena silným deštěm, ale stihli jsme si hezky společně posedět kolem táborového ohně, zazpívat si naše oblíbené písničky – díky několika skvělým kytaristům na místě – a samozřejmé také opéct nějaký ten špekáček.
Všem členům našeho líbeznického skautského střediska přeji, aby vykročili pravou nohou do nového skautského roku!
Se stiskem levice - ČokyGalská vesnice v Hradčanech
Předlohou táborové etapové hry byl kreslený film 12 úkolů pro Asterixe.
Galská vesnice v Hradčanech
Předlohou táborové etapové hry byl kreslený film 12 úkolů pro Asterixe.
Třetí turnus letošních skautských táborů střediska Willi Líbeznice zakončily oddíly Vlčí důl Zlonín, Amazonky a Surikaty. Předlohou táborové etapové hry byl kreslený film 12 úkolů pro Asterixe. V meandru řeky Ploučnice tak ožily postavy Asterixe, Obelixe, druida Panoramixe a ostatních členů pověstné galské vesnice. Bezmála sedmdesát účastníků každý den tábora plnilo dvanáct složitých úkolů. O legraci nebyla díky skvěle připravené hře nouze. A samozřejmě zbyl i čas na plnění nováčkovských a ostatních skautských zkoušek. I přes náročné hygienické normy, které letos práci všech vedoucích podstatně ztížily, a díky skvělé kuchyni pana Čemuse proběhl celý tábor bez závad a děti si z Hradčan odvážely skvělé zážitky a vzpomínky na letošní povedený tábor.
P. Figalla – ChřástalTábor Jumanji
Skauti našli v lese notebook, kde byla rozehraná jakási hra JUMANJI.
Tábor Jumanji
Skauti našli v lese notebook, kde byla rozehraná jakási hra JUMANJI.
Družiny Klubíček (starší i mladší Světlušky) a družina mladších Stopařů z líbeznického skautského střediska vyrazily na čtrnáctidenní tábor do hradčanských lesů tentokrát 11. července. Autobus je vysadil v Mimoni a z tohoto místa se skupina vyvoněných skautů vpotácela do lesů lemujících řeku Ploučnici. Najednou se stalo něco, co se stát nemělo. Skauti našli v lese notebook, kde byla rozehraná jakási hra JUMANJI. Jelikož skauti jsou velmi zvídavý národ, začali hru studovat a hrát. Najednou... BUM-PRÁSK... hra všechny „vcucla“. Celá skupina skautů včetně vedoucích byla najednou vtažena do hry JUMANJI, kde šlo opravdu o život.
Ihned všechny uvítal průvodce hrou, který neustále opakoval dokola naprogramované věty – JUMAJI VÁS POTŘEBUJE…
Ůkolem všech bylo zachránit herní svět – ostrov Jumanji, který díky magickému klenotu ovládal jeden člověk s nečistými úmysly. Každý účastník ve hře získal nějaký charakter a určité dovednosti, které neustále zdokonaloval.
Úkolem hráčů bylo kámen navrátit na své místo a zachránit tím svět Jumanji, až poté se mohli všichni vrátit domů.
Cesta přes Jumanji byla pro všechny velmi náročná. Po seznámení se s ostrovem a se svými dovednostmi museli hráči projít přes nebezpečné území hrochů, získat zpět magický klenot, uvařit si jídlo, vniknout do vesnice v přestrojení, postavit speciální dopravní prostředek MOAI a naučit se ho používat, osvobodit zajatce, najít jaguára a závěrečným soubojem přemoci veškeré zlo.
Díky velké oddanosti a statečnosti všech zúčastněných se to podařilo a hráči této hry zachránili nejen sami sebe, ale i celý ostrov Jumanji. Všem účastníkům se tábor velice líbil a užili si jej ve výborné náladě, se skvělou partou, uprostřed kouzelného borůvkového lesa. Všichni se již nyní těší, jaká dobrodružství je čekají za rok!
Michal Jech – ChlapečekTábor Lovci mamutů
Jen co jsme přijeli, zahodili jsme krosny a letěli do Ploučnice, která nám neskutečně chyběla.
Tábor Lovci mamutů
Jen co jsme přijeli, zahodili jsme krosny a letěli do Ploučnice, která nám neskutečně chyběla.
V sobotu 27. června vyrazily oddíly líbeznických skautů – Štiky a Stopaři – do námi oblíbených hradčanských lesů. Cesta na tábor byla velmi zajímavá, protože jsme tentokrát jeli vlakem. Jen co jsme přijeli, zahodili jsme krosny a letěli do řeky Ploučnice, která nám po celý rok neskutečně chyběla.
Během chvíle nám pak začala celotáborová hra „Lovci mamutů“. Etapy byly různé, například naše vesnice přišla o sůl, kterou jsme museli vytěžit v lomu, jindy jsme po snědení otrávené rostliny oslepli, takže nám vedoucí nasadili černé šátky na oči a my se vydali na dlouhou cestu přírodou, jakou nikdo z nás ještě nezažil. Museli jsme totiž najít speciální bylinu, z té pak udělat nápoj, abychom zase viděli denní světlo.
Naučili jsme se spoustu nových věcí. Slanit se, řídit pramici, vyřezat si lžíci ze dřeva nebo rozdělat oheň třením lukem. V peci, kterou postavil Miky, jsme pekli čerstvou pizzu a chlebové placky. Velmi nás potěšila návštěva Josefa Výprachtického (Chosého), starosty Junáka, který s námi prožil vážné chvíle skautského slibu i veselé příhody při denním programu.
Musím podotknout, že letos nebyla žádná větší zranění. Některá tam samozřejmě byla, ale naštěstí dopadla dobře. Celý tábor byl úžasný. Program, kuchyň a i to, že jsme po roce byli opět všichni spolu na našem milovaném místě.
Vendula ŠtikarováCelostředisková výprava
Jako již každoročně se naši skauti vydali na víkendovou – celostřediskovou výpravu.
Celostředisková výprava
Jako již každoročně se naši skauti vydali na víkendovou – celostřediskovou výpravu.
Jako již každoročně se naši skauti vydali na víkendovou – celostřediskovou výpravu. Letošní účast byla velice hojná. Vyšplhali jsme se na skoro 130 účastníků.
V pátek 11. 10. jsme se sešli na Hlavním nádraží a poté cestovali do mezinárodní dobrovolnické skautské základny – Kaprálův Mlýn (Brno). Víkendový program byl lazen do výročí 30 let od Sametové revoluce = 30 let svobodného skautingu. V pátek během odpoledne a v sobotu dopoledne si děti vyzkoušely, jak se žilo jejich rodičům a prarodičům za minulého režimu. V sobotu odpoledne následovala samotná revoluce, kde nechyběl ani průvod, na který si děti předem vyrobily plakáty s hesly, a navečer, jsme uspořádali skautské volby.
Během víkendu jsme také prozkoumali krásy tamější přírody a dozvěděli se i něco o Kaprálově mlýně. V okolí mlýna se nachází přírodní rezervace s krásnými jeskyněmi. Do jedné z nich jsme se všichni vešli. Počasí nám přálo a víkendovou akci jsme si moc užili.
Těšíme se zase na příští rok, kam to asi bude?
Amazonky na Kokořínsku
Oddíl starších Amazonek se vydal v sobotu 14. září na výpravu směr Kokořínsko.
Amazonky na Kokořínsku
Oddíl starších Amazonek se vydal v sobotu 14. září na výpravu směr Kokořínsko.
Oddíl starších Amazonek se vydal v sobotu 14. září na výpravu směr Kokořínsko. Sešly jsme se na vlakovém nádraží v Neratovicích a svezly se kokořínským expresem.
Prošly jsme se lázeňským městem Mšeno a za městem jsme potkaly veteránskou automobilovou kolonu. Poté jsme vstoupily do chráněné krajinné oblasti a pozorovaly jsme krásy těchto skalních útvarů – potkaly jsme Faraona, Obří hlavu a Žabáka. Prošly jsme Průsečnou skálou a Náckovou roklí, příroda je opravdu ohromující. Naše cesta končila po desetikilometrové procházce mezi skalami, a to v krásné jeskyni za okrajem chráněné oblasti. Uvařily jsme si na ohni polévku v kotlíku a výborné těstoviny s rajčatovou omáčkou.
V noci bylo několik stupňů nad nulou, ale zvládly jsme to, protože jsme přece správné a otužilé skautky. Ráno jsme se rozcvičily, nasnídaly a zase vyrazily zpátky na cestu. Vydaly jsme se Kokořínskou dolinou, kde cesta vedla po příjemných vrstevnicích. Zpívaly jsme si písničky z muzikálů, aby se nám lépe šlo. Nakoukly jsme do dalších jeskyní a do skalního hrádečku. Potkaly jsme civilizaci, a tak jsme se osvěžily točenou zmrzlinou a pokračovaly dál do kopečka Podhradskou cestou, až jsme se ocitly mezi poli a loukami. Po chvíli jsme došly zpět do města Mšeno na vlakové nádraží. Celou dobu nás provázelo krásné slunečné babí léto. Děvčatům se spaní v jeskyni moc zalíbilo, takže příští výprava bude pravděpodobně hned zase na jaře. Kam to asi bude?
TygřiceSkauti z Líbeznic na Jamboree
Jamboree se konalo ve skautské „rezervaci“ The Summit Bechtel Reserve
Skauti z Líbeznic na Jamboree
Jamboree se konalo ve skautské „rezervaci“ The Summit Bechtel Reserve
Tyto letní prázdniny jsem měla to štěstí, že jsem se mohla účastnit 24. Světového skautského jamboree v Západní Virginii v USA. Z našeho skautského střediska Willi Líbeznice tam ještě jeli Jaroslav Opletal, Jakub Mikysek a Lukáš Kraus. Jamboree se konalo ve skautské „rezervaci“ The Summit Bechtel Reserve a organizovaly ho společně Mexiko, Kanada a Spojené státy americké. Zúčastnilo se ho na 45 tisíc skautů a skautek ze všech koutů planety. Člověk si jen těžko představí takovou masu lidí, ale zážitek, když se všichni společně shromáždí na jedno místo, je neuvěřitelný!
Česká výprava měla 494 skautů a skautek – mladších účastníků, dobrovolníků pomáhajících při organizaci akce a členů realizačního týmu. Za své motto si Češi zvolili heslo Unbreakable (Nezlomný), jeho ambicí bylo představit celému světu historickou zkušenost českého skautingu, zakázaného nejdříve nacisty a poté dvakrát komunisty. Na základěmotta si vybrali patrony jednotlivých jambooddílů (skupin, v nichž na Jamboree fungovali) nebo aktivity, které jako jedna z dvanácti vybraných zemí připravili pro ostatní účastníky. Stejně jako na předchozích jamboree se Češi prezentovali také českou raritou – podsadovými stany, které do USA dovezla v kontejneru nákladní loď.
Společně s partou přátel jsme vyzkoušeli mnoho nového, ať už se jednalo o horolezectví, rafting, potápění, střelbu, nebo cyklokros, ale hlavně jsme poznali spoustu skvělých lidí a získali mnoho zahraničních kontaktů a přátel. Já osobně bych chtěla vyzdvihnout jeden den, kdy každá výprava měla reprezentovat svoji zemi a kulturu v ní. A to hlavně typickým jídlem nebo třeba lidovou hrou. Navštívili jsme spoustu táborů a ochutnali širokou škálu jídel. Nechyběly ani housenky pražené na pánvi s chilli, které připravovaly sympatické dívky z Namibie.
Na Světové skautské jamboree se skauti sjíždějí každé čtyři roky a účastníkem (14–17 let) je možné být pouze jednou za život, na akci lze ale také pomáhat jako dospělý dobrovolník – těch bylo v USA 9 tisíc. Skauti zde ukazují celému světu základní myšlenky skautingu – dialog a přátelství bez ohledu na národnost, jazyk, kulturu, víru nebo náboženství.
Po samotném jamboree jsme ještě s českou výpravou týden cestovali po USA. Navštívili jsme města jako Washington, Filadelfie a New York. Je úžasné, co všechno skauting nabízí, a já se s ním dostala i přes oceán! Je to splněný sen. Viděla jsem místa, která jsem celý život vídala jen v seriálech, a odvezla jsem si ty nejdivočejší zážitky, které mi zůstanou na celý život.
Kristýna MikyskováTábory 2019
Junáci, vzhůru, volá den…“ opět se ozývá z mnohých zákoutí naší republiky. Proč?
Tábory 2019
Junáci, vzhůru, volá den…“ opět se ozývá z mnohých zákoutí naší republiky. Proč?
SKAUTSKÉ TÁBORY – ÚVOD
„Junáci, vzhůru, volá den…“ opět se ozývá z mnohých zákoutí naší republiky. Proč? To skauti vyrazili na své tábory – a líbezničtí samozřejmě nebyli výjimkou. Co to všechno obnáší? Nic moc, jen… Od ledna (nebo i dříve) se začíná pravidelně scházet táborový organizační tým a vymýšlet táborovou etapovou hru. Hrají ji děti i dospělí během 14 dnů – většinou se všichni spolu přenesou do úplně jiného světa, kde společně zdolávají různé překážky a nástrahy. V dubnu začne přituhovat a organizátoři zintenzivní přípravy – kolikrát je potřeba se scházet i o sobotách, pomůcky na jednotlivé hry, rekvizity, kostýmy se nevyrobí samy a za chvilku! Taky je nutné vyběhat a zařídit veškerá povolení ke konání tábora, opravit nebo dokoupit táborové vybavení, umýt kuchyňské nádobí, sehnat nákladní auta kvůli převezení materiálu na tábořiště, poprosit rodiče o pomoc při nakládání věcí na tábor nebo při stavění či bourání. Pak celý víkend parta dvaceti nadšenců tábor staví – promění kus lesa v krásné tábořiště. Nechybí kuchyň s kamny, jídelna pro 60 lidí, stany, týpí, zásobovací hangár, pět kadibudek… A nakonec stačí, aby si každý vedoucí vzal v práci dva týdny volno, aby mohl strávit v lese bez elektřiny, bez vody, bez signálu s hromadou dětí svých vysněných 14 dní, na které se všichni celý rok těší…
DOVĚTEK
V tomto roce naše skautské středisko zorganizovalo tři pobytové 14denní tábory a jeden putovní tábor pro starší skauty. Táborů se celkem zúčastnilo 128 dětí z Líbeznic, Hovorčovic, Zlonína, Měšic a okolních obcí pod vedením cca 30 dospělých – vedoucích nebo dobrovolníků, kteří s dětmi trávili čas bez nároku na odměnu.
Moc jim za to všechno děkuji! Miriam
AMAZONKY, SURIKATY A VLČÍ DŮL (29. 6. – 13. 7. 2019)
První dva týdny v červenci se oddíly Amazonek, Surikat a Vlčího Dolu vydaly prozkoumat Hvězdnou bránu, která byla záhadně objevena v lese v blízkosti jednoho z meandrů řeky Ploučnice poblíž Hradčan u Mimoně. Spolu s plukovníkem O’Neillem, kapitánem Carterovou, doktorem Jacksonem a Teal’cem děti prozkoumávaly jiné planety a zachraňovaly Zemi před nebezpečím. Vedoucí pro ně připravili nejen napínavou etapu, ale i spoustu zábavných programů. O to, aby měli všichni na program dost sil, se staral kuchař Standa spolu s pomocnicí Květou. O zdraví všech zase pečovala zdravotnice Čoky. Tábor vyvrcholil v sobotu 6. 7. slavnostním slibovým ohněm, u kterého složilo světluškovský slib pět Amazonek, vlčecí slib pět Surikat, přivítali jsme mezi sebou nového skauta z Vlčího Dolu a jedna skautka vzešla z oddílu Amazonek. Zlatíčko, tato dlouholetá členka oddílu, získala i ocenění za své skautské působení v období, kdy byla Světluškou. U slibového ohně převzala vyznamenání Sedmikráska. Na slibový oheň se přijeli podívat nejen rodiče, ale i vedoucí okresní rady Junáka – bratr Štip. Tábor je zdárně za námi, už se těšíme na příští rok, který se ponese v duchu Asterixe a Obelixe.
KLUBÍČKA, ŠTIKY, STOPAŘI A PÁTÝ ELEMENT (13. 7. – 27. 7. 2019)
Letošní tábor se nesl v duchu filmu Pátý element. Ocitli jsme se ve městě Adpeluku v daleké budoucnosti v roce 4019. Všichni obdrželi „multipass“ se svojí fotografií a otiskem prstu – pokud chtěli jíst, museli jej vložit do speciálního kontrolního přístroje. Komu se rozsvítilo modré světýlko, vyhrál navíc sladkou odměnu. Během tábora jsme se snažili získat čtyři elementy: element Země, Vody, Vzduchu a Ohně. Každý element byl motivem pro jednu etapovou hru, takže se děti učily poznávat rostliny a zvířata, jak správně třídit odpad, jak rozdělat různými způsoby oheň, vyzkoušely si střílet z různých druhů zbraní – vzduchovky, airsoftové pušky, luku či foukačky a k získání elementu vody musely například přebrodit společně za ruce řeku se zavázanýma očima. Během tábora jsme plnili také různé skautské odborky, zkoušky a výzvy, udělali si výlet na zámek Lemberk, vyzkoušeli si vařit v kuchyni pro 50 lidí, řezali a štípali jsme dříví, koupali se ve studené Ploučnici. Každý večer po setmění přiletěli na kontrolu tábora netopýři, kteří jsou jedním ze symbolů našeho střediska. Největší zkouškou se poslední roky stává pro děti vydržet na táboře 14 dní bez elektřiny, mobilních telefonů, internetu, splachovacího záchodu a dalších elektronických a civilizačních vymožeností. Letos to všichni zvládli bez problémů. Nechybělo ani přespání pod širákem po oddílech mimo tábor. Společné vaření večeře v přírodě, pozorování západu i východu Slunce byly nezapomenutelným zážitkem pro všechny. Finále tábora se neslo ve znamení získání Pátého elementu a záchrany planety Země před „absolutním zlem“. Pátým elementem bylo naše přátelství – jeho obrovská síla veškeré zlo přemohla.
Ivana
Maškarní ples
Litujeme pro tento článek nemáme k dispozici vhodný text nebo krátký popis. Děkujeme za pochopení.
Maškarní ples
Litujeme pro tento článek nemáme k dispozici vhodný text nebo krátký popis. Děkujeme za pochopení.
Lyžařský výcvik
Druhý týden v lednu 2018 jsme spolu zvládli již čtvrtý lyžařský kurz
Lyžařský výcvik
Druhý týden v lednu 2018 jsme spolu zvládli již čtvrtý lyžařský kurz
2018 - Lyžařský výcvik - Na podzim roku 2014 se mě zeptal můj kamarád Červ, zda se mu může k něčemu hodit instruktorský lyžařský průkaz. Řekl jsem mu tehdy, že zatím žádné lyžařské výcviky neorganizujeme, ale moc by se mi to líbilo. Druhý týden v lednu 2018 jsme spolu zvládli již čtvrtý lyžařský kurz a podle rostoucího zájmu nikdo nepochybuje o dalších letech.
Letošní lyžáček se konal v penzionu Pláně pod Ještědem ve spolupráci se ZŠ Obříství, jak je již dobrým zvykem. I přes skromné sněhové podmínky bylo středisko Ještěd velmi dobře připraveno, a tak jsme lyžovali či jezdili na snowboardu celý týden. V rámci odpočinkového dne se téměř polovina účastníků vydala na vrchol hory Ještěd, který byl tradičně zahalen do oblak. Volný čas jsme trávili společenskými aktivitami. Zvládli jsme mnoho her jak venku tak i ve společenských prostorech. Nechyběl ani karneval s diskotékou, navštívil nás člen horské služby s v elmi poutavým výkladem a také byly připraveny další přednášky od našich instruktorů na téma osobnosti lyžování a jízdy na běžkách.
Celý týden panovala veselá nálada a vše proběhlo podle plánu. Děkuji všem členům realizačního týmu a hlavně našim skvělým skautským účastníkům.
Těším se na další společné akce.
RK Závit
RK Závit aneb Rádcovský kurz - Zážitkový A Výchovný I Teoretický.
RK Závit
RK Závit aneb Rádcovský kurz - Zážitkový A Výchovný I Teoretický.
RK Závit aneb Rádcovský kurz - Zážitkový A Výchovný I Teoretický. Kurz pro skauty a skautky, kteří chtějí dělat něco víc, než se jen účastnit pravidelných schůzek a akcí. Pro ty, kteří chtějí aktivně pomáhat s přípravou schůzek či výprav anebo vést vlastní družinu.
Měli jsme v Líbeznicích několik zájemců o rádcovský kurz, ale zjistili jsme, že o tyto kurzy je v celé republice velký zájem a je jich nedostatek. A tak jsme se rozhodli zorganizovat rádcovský kurz sami u nás v Líbeznicích a nazvali ho Závit aneb kurz zážitkový, výchovný i teoretický. Přihlásilo se 15 skautů a skautek z různých oddílů. Vytvořili jsme tým vedoucích a lektorů, kteří byli ochotní předat své znalosti a zkušenosti dětem. Naplánovali jsme kurz na dva celé víkendy a jeden pátek. Během prvního víkendu, který se konal v listopadu 2017 v Líbeznicích v naší nové klubovně Na Chrupavce a částečně v Arše, jsme se snažili předat dětem co nejvíce inspirací, nápadů a znalostí. Účastníci se mohli dozvědět například o tom co je družinový systém, jaký by měl být rádce družiny, co je nového ve stezkách a odborkách, o skautingu a symbolice, plánování nebo psychologii. Následovalo ještě jedno listopadové páteční setkání a kurz vyvrcholil o lednovém víkendu, který jsme strávili v nové skautské klubovně v Kostelci nad Černými lesy. Zde proběhla praktická část výuky a trénink krizových situací v terénu, během celodenní výpravy. Na závěr kurzu složili účastníci zkoušky a získali krásnou nášivku na kroj a pevně věřím, že dostatečně rozhýbali všechny své závity a chuť dělat něco nového
Prahou plnou strašidel
Letos, tak jako každý rok se naši skauti účastnili orientačního závodu Prahou plnou strašidel.
Prahou plnou strašidel
Letos, tak jako každý rok se naši skauti účastnili orientačního závodu Prahou plnou strašidel.
Letos, tak jako každý rok se naši skauti účastnili orientačního závodu Prahou plnou strašidel. Vytvořili jsme dohromady 5 hlídek ze dvou oddílů, a to z oddílu Štik a z Pátého oceánu. Prahou plnou strašidel je závod trojic, i když i tato podmínka není bez výjimek. V každém případě se ale závodí po staré Praze, v uličkách Starého Města a Malé Strany, kde závodníci hledají pražská strašidla. Základní podmínka úspěchu je hlavně rychle a co nejvíc. Každá soutěžní hlídka dostane na začátku informace o místech, kde se nacházejí strašidla. Jenže ne jen tak – zašifrované! Když se závodníkům podaří šifry vyluštit, dozví se přesné názvy ulic. Pak je potřeba vzít do ruky mapu a snažit se tahle místa navštívit. Často výsledek není ani tak o umění luštit šifry, jako o orientaci v mapě a prostoru. Letos se naše nejlepší hlídka umístila na 22. místě. Za celé středisko jim gratulujeme a přejeme, aby příští rok umístění bylo ještě lepší.